..........

Tomu, s kým jsem si dala "slib malíčkem"

11. září 2017 v 18:37 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva


Milý Sascho,

řekla jsem si, že bych ti přece mohla napsat alespoň pár řádků. Dětské školkovské známosti jen málokdy trvají celý život - málokdy, náš případ to nebyl. Prostě jsme byli takoví dva opuštění prcci na pískovišti. Ani jsme moc nemluvili. Možná to bylo to, co nás spojovalo. Prostě jsme si spolu sedli, dělali si to každý to svoje, občas se zasmáli, občas něco zažvatlali a pak se zase rozutekli domů. Ale vzpomněla jsem si na tebe v souvislosti s něčím. O našem slibu malíčkem, který údajně znamená něco navěky neporušitelného.

Tím si tedy nejsem jistá, ale dobře. Vlastně ani nevím, proč jsme to tenkrát udělali. Já vím, byly jsme děti! Ty mohou dělat cokoliv a nemají z ničeho rozum, takže to, co může být rituálně velmi významné, je pro ně třeba jen hra. Ale nevím, jak se tak nad tím zamýšlím, třeba to nějaký smysl mělo. Nebo ho nemělo, ale získalo ho až později. Později, když už z každodenních setkání nezbylo ani zrnko prachu.

Docela by mě zajímalo, co si o takových slibech myslíš teď. O slibech celkově, jestli mají význam, nebo jestli jde jen o pouhé lži. Dost záleží na úhlu pohledu. I když už jsem se stačila alespoň lehce vyléčit ze své naivity, stále tak tiše věřím, že třeba existují lidé, kteří to, co naslibují, také dodrží, a nebudou slibovat to, co nedokážou splnit. Sama se tím taky řídím. Takže ne, neslíbím ti, že se spolu někdy setkáme. Protože to nedokážu.

Tak zase sbohem,

Anna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilía | E-mail | Web | 17. září 2017 v 23:40 | Reagovat

Děti toho někdy chápou víc, než by sis mohla myslet. Myslím, že někde hluboko si zásadní věci uvědomujeme všichni, ať je nám kolik chce.
Chyběly mi tvoje články. Vždycky drnkneš na takovou hlubokou notu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.