..........

Jak se peru s cíli

4. září 2017 v 16:45 | anita barrasa |  101 cílů za 1001 dní
Chtěla jsem přes prázdniny pokud možno co nejvíce pohnout s výzvou 101 cílů za 1001 dní, protože ačkoli už ji plním více jak rok, zatím jsem na tom prachbídně. A s postupem času si uvědomuji, že mety, které jsem si vytyčila v loňském únoru, bych si rozhodně znovu nevytyčila a nevím, jak je splním, jestli vůbec jsou splnitelné a co se za splněné dá považovat. Zdá se, že se i během více méně krátké doby člověku mohou změnit priority.

Ale nic... Raději se pochlubím tím, co už mám za sebou. Na chlubení není nikdy pozdě!


Co mám hotovo?

Našla jsem si brigádu. Navštívila Osvětim. Překonala svůj strach. O tom všem jsem napsala, teď tedy k tomu, co mi nestálo za článek (dobrá dehonestace)...

Navštívit všech 10 muzeí v okolí. (10/10)
O loňských prázdninách jsem psala o výletě do Frýdlantu, ostatní muzea v dalších blízkých městech rozhodně také stojí za to, pokud se o dávné doby na našem území zajímáte a chcete poznat různé aspekty tehdejšího života. Navíc můžete potulování spojit s příjemnou hrou s tajným poslem. Více informací k nalezení zde.

Jet na celý den na kolo do hor. + Strávit celý den v přírodě.
Hezký výlet společně s rodinou po krásách Jizerských hor. I při celodenní námaze jsem si krásně odpočinula a pročistila myšlenky. Takovou, klidně i krátkou, projížďku přírodou všem rozhodně aspoň jednou za čas doporučuji!

Jít si alespoň třikrát zahrát basketbal.
Zjistila jsem, že moje dovednosti nejsou tak dobré, jako bývaly, ale pořád to je celkem obstojné, když si zajdeme s kamarádkami zahrát jen pro zábavu a na zavzpomínání na staré dobré časy.

Líbat se v dešti.
Nebylo to v plánu. Nepřišla jsem a neřekla: "Tak, teď prší, tak se jdeme líbat, protože to mám ve výzvě." Vyplynulo to nějak samo. Hezké to bylo, ale stejně jsme okamžitě utekli pod střechu. Asi nejsme zrozeni pro romantiku.

Udělat bratrovi radost.
Narozeniny má až za týden, ale protože byl hodný, dostal dárek dříve. Koupila jsem mu tričko s jeho oblíbenou kapelou. Aspoň, že z něčeho, co jsem udělala, měl aspoň jednou upřímnou radost.

Udělat nástěnku, psát si tam úkoly a vylepit tam fotky.
Mám to. Přiznávám, že to nevypadá zrovna nádherně (raději to nebudu ukazovat), protože výtvarný talent mě nejspíš velkou oklikou minul, ale fotky tam mám, důležitá data a úkoly také a taky špendlíky, které bratr s radostí používá i k jiným úkonům, než je jen připevňování papírů k desce. Například šikanování své sestry.

Udělat si piknik s přáteli.
Pozvala jsem fotbalistu, jeho kamarády (ti nemůžou nikde chybět, takže ne, že bych je pozvala, ale pozvali se sami) a několik bývalých spolužáků. Nebudu lhát, nejlepší bylo stejně pohoštění. Ať žije jídlo!

Nechat si narůst vlasy.
Splněno, narostly mi krátce pod lopatky, to mi stačí. Naopak už mi to začíná zase vadit. To jsou prostě ženy - nikdy nevědí, co chtějí.

Co mě čeká?

Jet na stáž do zahraničí. Portsmouth, Velká Británie. Říjen. (Jistě vám budu scházet.)
Navštívit Londýn. Je to v plánu během stáže. Nebo nevím, jestli to je v plánu, ale přece tam nepojedu jenom pracovat.
Odmaturovat. (hysterický výkřik) NE! Já ještě nejsem připravená! Já to nedám! Raději mě tam ani nepouštějte...
Udělat si řidičák. Rozhodla jsem se pro motorku. Auto je moc velké pro hloupou blondýnu.

A to ostatní taky. Někdy to splním, musím si věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 4. září 2017 v 19:45 | Reagovat

Náhodou já si myslím že jsi toho stihla opravdu hodně :-)

2 Fredy | Web | 5. září 2017 v 10:15 | Reagovat

tak toho teda jsi stihla víc než dost. dávám ti jedničku! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.