..........

Opouštění | 8. kapitola

28. srpna 2017 v 17:04 | anita barrasa |  AMY | 1 | Opouštění


Na konci září už měli Pablo a Maddie několik společných tréninků za sebou. I profesorka jim dávala zelenou a každou další hodinou dívku pochvalovala za posun.

Vešli na dvorec plni očekávání dalších radostných zpráv. Pablo už bral raketu s nadšením, přestože před pár týdny by se jí vyhýbal jako čert kříži; ukázalo se však, že by to byla chyba. Takto se zlepšoval rychlejším tempem než by býval ve Španělsku, kde se snažili z hráčů vychovat vracející stroje s železnou výdrží, kteří měli za úkol jen běhat za míčem, odhazovat ho na druhou stranu a čekat, co vymyslí protihráč. Tady měli úlohu toho protihráče. Tvořit hru a technicky se zdokonalovat ve všech úderech. Říkal by si, že by se rád s dalšími členy gijónského klubu utkal teď a ukázal by jim, kudy vede cesta.

Nedostal jedinou zprávu. Juan i Enrique na něj zapomněli a po odjezdu se pro ně stal úplně cizí osobou. Což dokázal pochopit, ale bál se, že v novém prostředí uvízne sám a neštěkne po něm ani pes. Považoval se spíš za introverta, ale to neznamenalo, že mu neschází společnost.

"Pojď," pobídla ho Maddie, jelikož se zastavil na místě. Něco se mu usilovně snažila povědět, ale Pablo jí nebyl schopný rozumět. Snažil se během večerů pilovat angličtinu, na kterou vždy zvysoka kašlal, ale zlepšování přicházelo pomalu. Byl ale rád, že tu má pomocníky: Maddie mluví zřetelně a pomalu, Jack mu pomáhá s domácími úkoly. Lépe řečeno, raději je za něj napíše celé, protože nad opravováním by strávil mnohem delší dlouhou dobu. Jack nebyl sice moc chytrý, ale to nebyl ani Pablo, takže jim oběma učitelka jejich navlas totožné znalosti uvěřila.

V druhé lavici za ním sedí takový plachý, nenápadný blonďák. Samuel Hobbs. Od prvního dne si ho ani nevšiml, až když mu tiše našeptával při zkoušení z dějepisu. Jeho další pomocník. Tak nenápadný, že si ho předtím nikdy nevšiml na tenise. Tentokrát seděl v řadě před ním a nervózně pohupoval nohama.

"Dobrý den," vystoupila Morrisonová na kurt, který v jejím podání představoval pódium, z něhož viděla všechno, co se v hale děje. "Dnes vám chci něco důležitého oznámit, ale nejdřív..." Ještě jednou spěšně přelétla celé hlediště. "Kde je Amy? To stále od minulého týdne nedorazila?"

"Ne," oznámila dívka vpředu. "Nikdo neví, co s ní je."

"To mě mrzí." Morrisonové tato skutečnost podle nespokojeného výrazu na tváři neudělala radost. "Doufala jsem, že s ní mohu počítat za měsíc na Turnaj 8 škol. Naše akademie tam vyšle 4 reprezentanty, 2 dívky a 2 chlapce. Takže..."

Maddie chytila Pablovu ruku a energicky s ní zatřásla. "To budeme my, je to jasný. A Dixonová, která teď leží někde zfetovaná, bude mít smůlu. Konečně to nebude mít předplacený jako každý rok."

Pablo přikývl a poslouchal učitelku, která začala vyjmenovávat: "Z dívek Amy, pokud se dá do pořádku, Jessica Silversová a jako náhradnice Madison Walshová."

"Proč jen náhradnice?" vykřikla naštvaně a několik protestujících se k ní ihned připojilo. "To vám to stále přijde málo?"

"Z kluků Pablo Gutiérrez a Sam Hobbs... Dobře, uvidíme tedy, jak to nakonec vyjde, třeba ještě k nějakým změnám dojde. Ještě máme pár týdnů na přípravu. Tak doufám, že do toho dáte všechno - s takovou sestavou musíme být úspěšní!"

Morrisonová neskrývala nadšení, ale většina družstva s ní radost nesdílela. Ostatní, jejichž jména nezazněla, si připadali méněcenně. Nebyli dostatečně dobří, místo na turnaji budou drhnout dvorce do čista či jinak pomáhat s organizací. Neměli důvod se radovat z úspěchu jiných, když sami měli budoucnost danou, jen se zdržovali a věřili, že se to časem změní a oni vystřídají na výsluní dosavadní hvězdičky.

Maddie mezi své přátele rozšířila nespokojenost, kterou však profesorka ignorovala a hnala studenty do práce. Přestože se snažila být milá, věděla, že zároveň musí být přísná. Chtěla vychovat pracovité a vytrvalé sportovce, ne bandu lenochů.

"Nemůžu tomu uvěřit." Maddie s nechutí hodila raketou o zem, což se se štěstím obešlo bez následků. "Vždyť jsem tolik trénovala! Dřela na maximum!" Dala si záležet na hlasitosti svého projevu, aby se dostal i k uším, kterým byl určen. Avšak znovu neúspěšně, protože se v profesorčině výrazu neobjevila ani špetka pochybnosti nad jejím předešlým rozhodnutím. "Proč to sakra dělá? Chce se mi vysmát? Říct mi, že jsem to všechno udělala zbytečně?"

"Nech to plavat. Dixonová stejně někde leží zfetovaná, jak jsi říkala, takže budeš v týmu tak jako tak."

"Jenže budu stejně až ta třetí, ta nula... Copak mám být jenom hloupá náhradnice?" zvedla raketu ze země a postavila se na druhou stranu kurtu proti Jessice. Vysoká tmavovláska se nenechala žádnými z jejích vzteklých obličejů rozhodit a pohotově se postavila k základní čáře. Vyslala na druhou stranu rychlou střelu, kterou rusovláska nedokázala zpracovat, mohla jen sledovat, jak míček prudce letí až ke zdi.

"Tohle je ten důvod, Maddie," přistoupila k ní Morrisonová. "Musíš ještě hodně dřít. Nic nepřijde samo. Ale jsi rozhodně na dobré cestě. Časem to třeba vrátíš."

Nezapomněla, jak z učitelčina hlasu sršel výsměch. Rozhodla se, že do sebe už nenechá šít. Nebude přemlouvat otce, aby jí respekt vykoupil. Vybojuje si ho sama.

Postavila se na příjem na pravou stranu. Soustředila se na míček, který měl přijít, a trefila ho s maximální silou přesně do rohu. Jessica za ním mohla běžet, ale rámem rakety trefená odpověď doplachtila pouze do sítě.

Ukáže, že má sílu. Nikdo ji nezastaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 28. srpna 2017 v 18:03 | Reagovat

Snad se na turnaj nakonec dostane!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.