..........

Barcelona

18. srpna 2017 v 19:35 | anita barrasa |  z mého života
Pamatuji si, jak jsem se před pěti lety procházela na promenádě La Rambla. Společně s kamarádkou jsme měly možnost se aspoň chvíli cítit jako svobodně se procházející dívky vesele kráčející ve směru slunečního svitu a s lehkým vánkem do zad. Jako bychom žily v Barceloně celý život a po pracovním dni si přišly užít zaslouženou siestu s kávou a dezertem v ruce. Svět se zastavil.

A teď, sice o notnou dávku času později, avšak stále s jasnými vzpomínkami, vidím to samé místo ve zprávách, jak se mění z pohodového místa v centrum teroristického útoku. Řidič kličkuje, aby dosáhl vyššího počtu mrtvých, to je přeci cíl. Je mu jedno, že zabíjí rodiny, něčí dcery, syny, otce, matky.

Když člověk vidí, jak blízko takovému neštěstí může být, jak si bezpečím nemůže být jistý už vůbec nikde, zhrozí se a přepadne ho strach. I když jsem teď doma a ve své vesnici opravdu žádný atentát očekávat nemohu, bojím se o ty, které znám. Okamžitě jsem psala Tině, jestli je v pořádku. V Barceloně studuje a nikdy není vyloučeno, že se mohla nacházet přímo na promenádě. Javier mohl do katalánské metropole vyrazit kvůli obchodu. Jejich rodina vyrazit na dostupnou dovolenou. Se strachem se ruku v ruce vyrojí mnoho možností.

Dokud jsou útoky daleko, známé jen jako zprostředkované reportáže, možná politujeme, ale nikdy to není takové, jako kdyby se to odehrálo před našima očima, nebo se nejednalo o naše blízké. To teprve vidíme, jaké skutečné nebezpečí to je. Co je horší? Ta bezmoc a čekání. Čekání, co přijde dál.


U mě momentálně čekání na odpověď. Chápu, že teď mají všichni obyvatelé Španělska jiné starosti, než odpovídání na otázky. Ale doufám, že uslyším jen dobré zprávy. Že oběti budou dále jen ty, u nichž tiše polituji ztrátou oslabené rodiny a aspoň minutou ticha věnuji krátkou vzpomínku. Protože někde smutní lidé, kterým dozajista scházet bude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KAY | Web | 18. srpna 2017 v 20:05 | Reagovat

Barcelona patrí medzi moje srdcovky a keď som videla na Rable, kde som sa pred pár rokmi prechádzala obete útoku, vyhŕkli mi do očí slzy.

2 Eliss | Web | 18. srpna 2017 v 20:16 | Reagovat

Je čím dál tím horší co se děje kolem nás :-(

3 Joina | Web | 21. srpna 2017 v 12:04 | Reagovat

O takové procházce si mohu stále jenom snít. Měla jsem v plánu navštívit tolik míst a teď se už radši o to pokoušet ani nebudu.

4 naoki-keiko | Web | 22. srpna 2017 v 10:17 | Reagovat

Barcelona patří mezi města které chci už roky vidět. A abych pravdu řekla, strach nemám, protože to bychom odtud nesměli nikdy vylézt. A jestliže nevylezeme ven, stejnak to bude pokračovat a ty ter. skupiny budou mít jenom radost z toho, jak nás zahnali do děr.
A stejně, jednou umřít musíš. Nějak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.