..........

Ve skladu

12. července 2017 v 18:42 | anita barrasa |  kreativní střípky
Psaní na cestách nebo v práci (jednoduše na místech, kde se to nehodí)
kreativní střípek #5

Celé dny ztraceny v malé místnůstce, kterou buď místo slunečního svitu prozařuje ostré svítidlo, z něhož bolí oči, nebo ji zahaluje naprosté tma. Tři osoby ženského pohlaví, z nichž dvě se navzájem znající a celou službu konverzující užvaněné dámy s vlasy v nedržícím ohonu, nalíčenými tvářemi a oblečením, které by sedělo více do kanceláře než sem. Třetí s hopsajícím copánkem na ramenou a v pracovním oblečení, normálně vypadající, přestože ve společnosti těch dvou se cítí jako blázen.

Povzdechne si, zmizí bez povšimnutí kdesi v šeru a tiše pracuje, aby měla ze svých sedmdesáti kaček za hodinu alespoň dobrý pocit. Že odvedla nějaký výkon, za který si zaslouží být placena, když už ji firma tak laskavě přijala.

Vzpomíná si, jak jí otec ráno přál štěstí: "Já tě nenutil tam chodit, stačilo zajít za roh za Pepou a pomoci mu na zahradě, nějakou stovečku by ti taky dal. Takže běda, jestli budeš večer brečet, jak je strašný pracovat."

Proto se vzchopí a řekne si, že proti svému krátkodobému zaměstnání nevypustí jediné křivé slovo. Čemuž se sama musela zasmát, protože se velmi dobře znala a věděla, že puntičkářskou sebekritičku asi těžko změní jedna vzpoura proti otci, zvláště, když si z ní její drahý rodič dělá terč pro vtípky permanentně. Dobře, tak večer ze svých dojmů vynechá detailní popis mnoholeté špíny, kterou se asi nikdo neráčel čistit, špatně metající košťata a nedostatek umývacích prostředků pro pracující jedince. To by na zlepšení mohlo stačit.

Ale o těch babách mlčet nebude. To ne. Stěžovat si k vedoucí nepůjde, to ne, na to je zase srab, i když by mohla a na volná místa dotlačit své kamarádky, které zoufale shání peníze na koncerty.

Zasteskne se jí. Jo, taky by teď raději pařila na koncertě. Na to ale musí být penízky.

Po rozkoukávání a umývání zaprášeného skladu konečně vypadne na trochu čerstvější vzduch. Dorazily nové zásilky léků. Znervózňuje, o chvíli později přemýšlí, který z nich by asi byl ten nejlepší zabiják. Bohužel jí jeden prášek připadá jako druhý a mohla by se nepěkně zmýlit a mít průšvih, ne užitek. To už možná bude lepší se zavázat jako mumie do obvazů, které následují na rozbalení a rozvoz jako další.

Připadá si jako placená převažečka.

Nepřipadá.

Je.


Snažila jsem se to příliš neupravovat, abyste byli názorně přesvědčeni o tom, jaké hlouposti se dají napsat během jediné směny na brigádě a cesty vlakem domů. Otci jsem nakonec neřekla nic. Po několika hodinách poslouchání zážitků dvou neznámých žen, které se mi vnutily do života, jsem ráda, že mě obklopuje jen a pouze ticho. To krásné ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaTyy | Web | 12. července 2017 v 22:46 | Reagovat

zajímavé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.