..........

Lenost

20. července 2017 v 19:48 | anita barrasa |  z mého života
Praxe v květnu ze mě pravidelně vysávala veškerou energii k aktivnímu životu a aktuální červencová brigáda se ji snaží ve všech aspektech co nejvěrohodněji napodobit, nebo nevím. Člověk by ani neřekl, že taková "lehká" prácička spočívající v převážení materiálu, podepisování zásilek, kontrole léků a dalších i pro manuálně naprosto nezručné osoby (mohla jsem to napsat jedním slovem - mě) zvládnutelných činností může být tak unavující. Snažím se hledat výmluvy, jako například, že je léto, horko, pracuje se v nevětraných prostorech a s lidmi, se kterými není žádná legrace. Ale může za to moje nechuť k práci.

Nevím, co budu dělat jednou, až budu muset pracovat a nebudu se moci spoléhat na to, že to za týden skončí a čekat na volno jako na vysvobození. Nevím, kde se ve mně bere takový odpor k práci. V titulku článku se objevuje slovo lenost, vlastnost, kterou mám převážně v letním období, normálně ne. Jinak nevydržím ležet ani čtvrt hodiny, to se zase musím rychle vzchopit a něco dělat. Běhat, hrát na nějaký hudební nástroj, zpívat, jíst, hádat se s bratrem nebo prostě něco. Něco, co mě baví.

Až teď si lehnu a raději nedělám nic. Ani psát se mi nechce, ani mít otevřené oči, pomalu ani dýchat bych nechtěla, kdybych nemusela. Přemlouvání se k povinnostem je ještě složitější než obvykle. Jak ráda bych teď ležela někde na pláži nebo si užívala volno, jako například můj přítel, který raději vyrazil s rodinou k moři a mě nechal samotnou napospas práci. Tentokrát dobrovolné, ale děsím se časů, kdy se to stane povinnou každodenní záležitostí. Celkově se děsím časů, kdy opustím školu, kterou sice často proklínám, ale stejně mi bude scházet, protože nastane jiné, úplně odlišné období, kdy už kolem sebe nebudu mít spolužáky nebo učitele, kteří by mě usměrnili a pomohli mi. To nebude jako dospělost (s osmnáctými narozeninami se toho mnoho nezměnilo), až tehdy zavřu veselé dveře dětství a budu opravdu vhozena do velkého světa.

Vím už o dvou místech, kde bych dělat nechtěla. Kancelář a lékárna. Takže dobrý, výběr se mi podstatně zmenšuje a měla bych už pomalu začít přemýšlet, čím by mi nevadilo se zabývat. Těžká otázka, to ano. To bych musela opravdu zapojit všechny mozkové závity. Ale na to jsem moc líná. Jsem líná i myslet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 20. července 2017 v 20:30 | Reagovat

Věřím že časem najdeš práci, která tě bude bavit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.