..........

Jména

26. července 2017 v 17:11 | anita barrasa |  úvahy
Dnes slaví svůj den všechny Aničky z celé republiky a tím pádem i já. Včera slavili všichni Kubové a mezi nimi také můj bratr. Rovnou hezky za sebou. Už od dětství jsem přemýšlela, proč rodiče vybrali pro své dvě děti jména sousedící v kalendáři, obě v polovině léta. V dětství jsem se držela teorie, že si matka oblíbila české pohádky a především ty Krkonošské, které jsme s oblibou každý večer sledovali a smáli se, když zazněla památná věta: "Anče, Kubo, hajnej, sem!" Otec na mě často volal Anče, což mě kdysi rozčilovalo (později přešel k Aničce, což je mi tisíckrát milejší, případně, když ho štvu, tak k Andule), protože bratra nazýval normálně. Kdyby věděl někdo o nějaké dobré přezdívce pro jméno Jakub, nezapomeňte se pochlubit v komentářích. Při našich "hádkách" to využijeme.

Teorie to byla dobrá, ale v praxi se příběh odehrál trochu jinak. Důležité pro mé rodiče při výběru bylo, jestli se bude jméno hodit k příjmení. Tenkrát jsme ještě žili v Německu, ale příjmení máme české, tudíž se snažili najít vhodné jednoduché jméno použitelné v obou jazycích. Hlavně tedy u mě. Když se narodil bratr, blížilo se už stěhování do našeho současného bydliště a tak už se tomu nepřikládal takový význam. Přisouzeno mu tudíž bylo jméno Jakub po jednom z otcových dlouholetých kamarádů. Člověk by tomu nevěřil, jelikož si nejsou nikterak příbuzní, ale sdílí mnoho společných vlastností. Když se setkají, skvěle si rozumí i přes generační rozdíl. Občas si tak říkám, jestli někde v Německu nežije matčina kamarádka Anna, která je třeba taky tak rozpolcená osobnost jako já. To bychom si mohly rozumět.

Historky o výhružkách se strašidelnými jmény, které vždy matka vytáhla, když jsem si stěžovala na otce a jeho Anče a Andulu, si nechám raději pro sebe. Jsem ráda, že své tehdejší exotické návrhy, složitá dlouhá slova s obtížnou výslovností a velkým množstvím přehlásek, která by nikdo nenapsal správně a nikdo by nás ani neuměl oslovit, nebrala vážně. V tomhle ohledu máme my dva štěstí, protože kvůli našim jménům se nám nikdo vysmívat nebude. Sice si ani nevytvoříme žádnou značku a zapadneme do davu, protože dalších Kubíčků a Aniček jsou tisíce, ale tato normálnost někdy není na škodu. Naopak.

Připadá mi, že na jméno se tak nějak pozapomíná. I ono totiž tvoří identitu člověka, možná jen malým, ale přesto znatelným podílem. Proto, až jednou budu mít vlastní děti (jestli se takový zločin někdy stane), dám jim jména, která pro mě budou mít nějaký význam a dají jim do života jen to pozitivní, která budou dobře vyslovitelná a hodící se k příjmení. Už teď se občas podívám do kalendáře a říkám si, které z nich jednou vyberu. Ale na to je času dost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 26. července 2017 v 22:09 | Reagovat

Anna je opravdu univerzální světové jméno. Jde moc hezky zdrobňovat. Jedna známá dala Annu podle maminky Anny z filmů Jak vytrhnou...a Jak dostat tatínka..moc se jí líbilo jak na ni Luboš volal: Anno, Aničko... :-)

2 padesatka | E-mail | Web | 26. července 2017 v 22:09 | Reagovat

P.S. Všechno nejlepší..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.