..........

Protančená noc

14. června 2017 v 20:13 | anita barrasa |  téma týdne
Horký srpen nám nenechával odpočinout ani v noci. Okno bylo otevřené dokořán, chodbou prosvítal měsíc a vzduch byl stále tak těžký, až mě zmáhala únava. Ve vedlejší místnosti se stále vesele slavilo, popíjelo a hodovalo, a tak jsem si připadala hloupě, že sedím o samotě, v šeru, v tichu a pomalu usínám.

Dokonce jsem rezignovala i na snahu se přiučit novým španělským slovíčkům, které jsem mohla pochytit přímo u pramene. Nepřítomně mi ušima plula hudba plná typických latinských rytmů a rozpalujících slov vášně, zatímco spolubydlící svými kroky ničili už tak vrzající parket a smáli se. Spontánně, šťastně, možná i opile. Těžce jsem polkla. Proč se nikdy nedokážu přemluvit, abych se k nim přidala?

Ztuhla jsem, když skončila jedna z písní a hluk v pokoji se ztišil. Asi už končí, pomyslela jsem si. A to nebyla ani půlnoc. Javier říkal, že před půlnocí končí málokterá tancovačka, ale uklidnilo mě vědomí, že jsou nejspíš jen šetrní k líným národům, jako jsme my Češi. Především já s kamarádkou, které jsme se k nim na dva týdny dovolené nastěhovaly. A oni nás dobrovolně přijali, nechali nás spát na svých postelích jako vážené hosty a starali se o nás jako o vlastní rodinu. Jako bychom se také staly členy už tak obrovské rodiny, která s milostí ráda otevírala náruč všem, kteří to potřebovali.

Ticho opravdu trvalo dlouho. Leknutím jsem nadskočila, když jej kdosi přerušil vpádem do dveří; v šeru nešlo jednoduše rozeznat tvář od jiné, ale tenhle kluk měl štěstí. Nebo spíš smůlu, že se mi nikde neschová? Jen co se postavil ke zdroji světla, jeho hnědé kadeře získaly zlatavý nádech. A když promluvil angličtinou se znatelným španělským přízvukem, koutky úst se mi zdvihly k úsměvu. Přece si na mě vzpomněl!

"Pojď tancovat," vybídl mě. "Je tady zábava, ale pořád mám pocit, že něco chybí."

"Myslím, že nechybí nic." Úsměv na tváři mi unaveně poklesl. "Tancovala bych ráda, ale to bych při tom nesměla pošlapat nohy všech svých tanečních partnerů."

Javi se rozesmál. "Neboj se, já už to nějak přežiju a nikomu jinému tě raději nepůjčím." Natáhl se pro mou dlaň a když ji konečně pevně uchopil v té své, vytrhl mě ze sevření pohodlné dřevěné židle a odvlekl ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela a nestačila se divit tomu, co jsem tam viděla; zatímco před půl hodinou, když jsem tam byla naposledy, bych počet tanečníků nespočítala na prstech na rukou ani na nohou, teď jich bylo o poznání méně. Zamávala jsem kamarádce a jejímu sličnému chlapci, několika známým a chystala se zamávat i té milé ženě, která nás tu ubytovala, ale její syn mi to nedovolil. Pevně chytil mou nataženou paži a donutil mě, abych svou pozornost obrátila jen k němu.

Sálem znovu začala znít hudba a já jsem jako v transu prolétávala tanečním parketem. Chvílemi mi připadalo, že se vznáším. Vše se pohybovalo tak rychle... Až jsem se bála, že to je jen sen. Jen sen, o který jsem tak stála. Sen, ze kterého jsem se tak zoufale nechtěla probudit. Sen trvající celou noc.

Že se mi to nezdálo, jsem zjistila až ráno. Probudila jsem se v posteli, kterou mi přenechala jedna z Javierových sester, a nohy mě bolely tak, že jsem prohlásila, že už nikdy nevstanu a ani na dlouho plánovanou túru po městě nevyrazím. Tenhle den strávím v posteli, kde si budu konečně připadat jako princezna, o níž se musí její poddaní starat. A přijde se na ni podívat i její princ, ten, kterému odpustí všechno, přestože je to právě on, kdo vše způsobil. Pohádky se ale v reálném životě nedějí a princ s princeznou spolu nemohou žít šťastně až do smrti.

Pomohl mi zabalit kufry, dostat se na letiště a odletět zpět domů. Usmíval se a mával. Mával jako loučící se minulost, za kterou je třeba zavřít dveře. Zůstala nám jen jedna společná protančená noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 14. června 2017 v 21:01 | Reagovat

Ale i ta jediná protančená noc určitě zůstane krásnou vzpomínkou :-)

2 GVKB | E-mail | Web | 15. června 2017 v 5:39 | Reagovat

Ano, budeš GVKB digitalizován
*
Vyplníš na internetu GVKB dotazník a potom se tvoje tělo v krematoriu eliminuje, ano, budeš GVKB digitalizován a data která se získají z globální digitalizace, se využijí po GVKB optimalizaci pro GVKB roboty co zde budou místo lidí. Nejsou lidi, tak nejsou s lidmi ani problémy, jsi zastaralý model sluhy konzumního systému a tak zde bude místo tebe nový model sluhy, kterým bude kovový robot na dobíjecí baterie. Vše co vaše smysly vnímají to je jenom oceán složený z hologramů, hmota to je jenom hologram který je naprogramovaný tak aby vytvářel iluzi hmoty, nebo iluzi života.

Berte obrazně tuto velikou změnu jako by to byla aktualizace operačního systému u počítače, starý systém už dosloužil, a bude zde místo něj nový řídicí systém, který bude evolučně vyspělejší, co bylo to bylo, teď vše bude řízeno globálně, jde jenom o to, aby láska a pravda zvítězila nad nenávistí a lží. GVKB veliký úklid, tak se oficiálně jmenuje tato aktualizace, uklidíme vše staré, aby zde bylo místo pro nové, místo pyšných a sobeckých hologramů zde budou pokorné a altruistické hologramy, ano jsi chybným hologramem a tak tě nahradí správný hologram se kterým zde nejsou už žádné problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.