..........

Praxe

10. května 2017 v 19:28 | anita barrasa |  z mého života
Našla jsem další věc, která mi zdatně vysává energii z žil. A to praxe. Přišla ruku v ruce s květnem, místo školních lavic jsem se vydala do míst, kde nejspíš budu muset pracovat, přestože se mi s vyšším počtem dní tam strávených úměrně zvedá i chuť najít si úplně jiný obor. Nutno říct, že mě tato myšlenka napadla velmi brzy. Ve třetím ročníku a s blížící se maturitou. Změna nepřipadá v úvahu. Prostě budu muset ty zbývající dny přežít, dokončit školu a doufat, že ještě existuje jiná cesta než je papírování a počítání na úřadě.

Asi jsem naivní, když jsem si ze všech škol vybrala právě Obchodní akademii a divím se, že budu pracovat v kanceláři. Bohužel jsem před lety neměla na vybranou. V polovině školního roku většina škol nepřekypovala volnými místy ve třídách, navíc jsem sama nevěděla, kam zamířit. V Drážďanech jsem navštěvovala školu podobného typu jako jsou u nás gymnázia, ale je pravda, že jsem tam zrovna dvakrát neexcelovala. Proto jsem gympl vyřadila hned. Z těch ostatních škol nějakým zvláštním způsobem, který jsem dosud nepochopila, vyšla nejlépe obchodka. Nebudu si vybírat a stěžovat, půjdu tam. Říkalo se, že obor Veřejnosprávní činnost tolik nelpí na matematice, což se mi tuze zalíbilo. Veškeré nedostatky jsem ignorovala a s radostí změnila působiště.

Nechci říct, že bych se rozhodla špatně. To zase ne. Jen mi tahle praxe ukazuje, že ač budu moci po maturitě kancelářskou práci vykonávat (a nejspíš opravdu budu, protože neočekávám, že si budu vyskakovat), tak to není něco, co bych toužila dělat. Nedávno jsem psala o své vášni k jazykům. Neopouští mě naděje, že se třeba někdy vydám tím směrem - k tomu naštěstí moje škola také dává dobré základy. Uznávám, že jsem se mohla rozhodnout lépe, jenže řekněte mi - kdo může v patnácti letech vědět, kam se bude jeho budoucnost ubírat? Jak má rozpoznat, co je jen nereálný sen, na co skutečně má a na co by se hodil?

Můj bratr je teď v podobně nepříjemné situaci. Výběr střední školy ho čeká příští školní rok, což se zdá jako obří prostor pro promyšlení, nicméně čas se neustále zkracuje. Stále neví. Upřímně ani nevím, co bych mu měla poradit, když jsem na tom byla téměř stejně. Asi, že by měl následovat své srdce, ačkoliv to mu vymlouvá otec. Je to složité a přitom nezvratné. Nezbývá mi než doufat, že on i ostatní se rozhodnou správně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 10. května 2017 v 19:54 | Reagovat

A to ve svém oboru nemůžeš najít jiné uplatnění? Je to škoda, když už budeš mít dostudováno...

2 Víla | Web | 10. května 2017 v 22:42 | Reagovat

Tenhle obor má vystudovaný kamarádka a v kanceláři nakonec nepracuje. Našla své štěstí mezi dětmi ve školce. Pokud máš ráda jazyky, zaměř se na ně a běž si za svým snem. Budeš to povolání muset dělat celý život, tak je lepší, aby tě to bavilo :-)

3 Anita Barrasa | E-mail | Web | 14. května 2017 v 16:36 | Reagovat

[1]: Určitě nějaké ano, zatím jsem se nedívala po všech možnostech... Uvidím, jestli bude nějaká vyhovující nabídka, až vyjdu ze školy... ;-)

[2]: Já doufám, že mě práce v kanceláři taky mine a najdu něco, co mě bude bavit... je pravda, že je nejlepší dělat celý život něco, co člověka baví, než se jen trápit od výplaty k výplatě. Pozoruji to na svém okolí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.