..........

Objekt zájmu drben

31. března 2017 v 22:05 | anita barrasa |  z mého života
Může mi to být úplně jedno a můžu se tvářit, že si ničeho nevšímám, ale to by to musela být pravda. A není. Hlavně na vesnici vám to jedno opravdu být nemůže. Pokud se začnete chovat natolik "kontroverzně", ačkoliv vy sami si to nemyslíte a připadá vám to normální (vám, ale ne konzervativním vesničanům), připravujte se na to, že se o vás začnou povídat nepěkné věci, které sice pravda nejsou, ale není moc příjemné je poslouchat. Nebo se proti nim bránit - to se potom vždycky obrátí proti vám.

Naštěstí se mi to v minulosti nestávalo, nebo jsem to ignorovala (to mi nezáleželo na ničem a na názorech ostatních už vůbec ne). To až poslední dobou, kdy jsem se začala častěji producírovat po vesnici a tím pádem být drbnám častěji na očích. Abyste mi rozuměli, není to rozhodně tak, že bych se vyžívala v nějaké provokaci, abych na sebe upozornila - to nemám zapotřebí -, ale z osoby, která tu během školního roku pobývala jen během noci, se stala osoba, která se účastní všeho, co se děje (a že toho moc není, na tak malém místě s malým počtem obyvatel).

Přitom jsem jinak líný člověk, který dobrovolně do společnosti nevkročí. Fotbalista je úplně stejný případ. A společně - překvapivě - chodíme pořád někam. A některým bystrým lidem to začalo být nápadné. Kluk a holka neustále spolu. Kde je jeden, je i druhý. Nápadné. Na drbání nic zajímavého. Mladí zamilování jsou všude. Ale i k obyčejnému drbání je občas potřeba notná dávka fantazie, která zdá se přichází v dětství, odchází s dospělostí a se stářím se zase vrací. Uzavřený koloběh života.

Rozšířilo se tak o nás celkem dost nepravdivých věcí, které jsem nikdy nikomu neřekla, ale údajně vyplynuly ze souvislostí. Občas řeknu i to, co si skutečně nemyslím, ale stane se a vznikne problém. Taky se dost často setkávám s tím, že si z nás lidé utahují kvůli tomu, že je přítel mladší (o 2 roky, no to je přímo děsivý věkový rozdíl, ale drbny z toho udělaly minimálně pětinásobek - "Vypadá jak její mladší bratr, který se drží starší sestry za ruku..."), menší (výškově ne, to už mě přerostl; ale je mnohem hubenější, s oblibou svými rodiči nazývaný kostlivec) nebo "intelektově slabší" (chodí totiž na takovou nepříliš dobře vyhlášenou školu, ironicky nazývanou "gymnázium", kam se dostane i ten největší moula). Nejvíc mě baví vědomí, že my dva tyhle překážky vůbec neřešíme a naši nejbližší taky ne. To jen ti, co nás tolik neznají, nemají ani potuchy o tom, že si i tak vlastně skvěle rozumíme.

Vím, že je třeba vše brát s nadhledem, ale i s tím začínám mít problémy. Moje cholerická povaha mi situaci moc neulehčuje, protože bych drbny nejraději na místě pohotově umlčela (zatím jsem si však vždy zachovala zdravý rozum a nepřikročila k tomu). Nemělo by stejně význam pokoušet se je měnit, ba by to tím mohlo být ještě horší. Za chvíli je stejně přestanu bavit já a moje průpovídky a už jen přijmou fakt, že ona to ta holka bláznivá s tím kostlivcem honícím se za míčem, co vypadá jako její mladší bratr, opravdu myslí vážně. Což je pravda. Naprosto vážně.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nudistka | Web | 1. dubna 2017 v 9:28 | Reagovat

Tak je umlč. Copak ony se nějak krotí, že ty krotíš samu sebe jen aby si jim neřekla, co si myslíš.

2 m17 | Web | 1. dubna 2017 v 10:56 | Reagovat

Jo přesně. To znám, "náhodou" řekneš něco na svoji obhajobu nebo se jen POKUSÍŠ vyvrátit názor a hned jsi ještě navíc sprostý, nevychovaný spratek. Jejich závist, jejich problém. Do určité míry je mi to šumák, ale co mě na tomhle nejvíc vytáčí jsou jejich doměnky. Situace, dotyčného něco napadne, řekne "přátelům" a hned je to ryzí pravda, kterou jim nevyvrátíš. Co s tím už. :-? :-D

3 Smile | 3. dubna 2017 v 12:31 | Reagovat

Hele já taky chodim s klukem, co je mladší - o půl roku -, teda je na skvělé škole s vysokym vyhlášenim, je vyšší, ale je mladší, a tomu se například kamarádka smála. Tak jsem ji umlčela. Vysvětlila jsem jí, že psychicky je starší než její 27 letý bratr, i to že nám to v ničem přece nevadí a lidskou prioritou ve výběru lidí, se kterými kdo bude ve styku, není věk, ne? A to bys podle mě měla udělat i ty. Prostě jim hezky vysvětlit, že řeší sračky. :)
Ale ono je to přejde, přijde zas něco novýho a pro ně zajímavějšího. :)

4 myemocionalvivacity | Web | 3. dubna 2017 v 12:45 | Reagovat

Já chodila napřed se staršíma, pak s mladšíma. Kecy byly vždycky, což svědčilo ne o mé chybě nebo nevkusu nebo úchylnosti, ale o jejich debilitě, starosti, nudě a závisti - mít nás pořád v držkách něco znamená !!!
Rýpat budou vždycky - je moc malej/moc vysokej / tlustej/ vychrtlej / nevkusnej / přehnane/ očividně teplej / očividně kurevník/ ošklivej...

5 Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 13:12 | Reagovat

Kdysi mi takové věci vadily, ale postupně jsem došel k přesvědčení, že se s tím stejně nedá nijak rozumně bojovat a člověk se jen zbytečně rozčiluje, tak jsem si prostě řekl, že o kom se nemluví je "mrtvej Homolka"! :-) Ať si každý poslouží, když se bez drbání neobejde, to je jeho charakterová ostuda, ne moje.

6 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 13:23 | Reagovat

Přesně to jsem chtěla napsat. Když jsem začala chodit s nynějším mužem, tak mi bratr a pak  tetinka servírovala, co si kdo o nás povídá: Je to fešák, ten by si mohl vybírat, určitě si ji nevezme (bratr), otáčí se za ženskými a upřeně si je prohlíží (teta). Ignorovala jsem to, jen jsem řekla- na to oči, aby se díval. Bráškovi jsem řekla, že si tedy mohl vybrat a nevybral, tak co. Příbuzná zase: Je to namyšlený Maďar a určitě bude  hrubý na ženu. Jo, jo, proč by nemohl být hrdé povahy, mně to nevadí. Dovolí si jen to, co mu dovolím (taky jsem temperamentní povahy). Dál jsem už nic moc neslyšela, také mě to nezajímalo.
Na ten věk: ženy se dožívají vyššího věku než muži podle statistiky, tak je výhodou, když jsou o něco starší, ne? Také víc na sebe pak dbají. Muži z toho těží. Jo a hubený- to je dobře, nebude to pak takový nemotorný tlouštík. Naši kluci byli také hubeňouři a jsou šikovní, pouze statnější, nikoliv tlustí- tak.

7 Siginitou | Web | 3. dubna 2017 v 14:03 | Reagovat

Tohle přesně znám a dost mě to štve. Už nevím jak to mám vůbec brát a co s tím dělat. Připadám si jak v nějaké zatracené noční můře kde ale nemůžu svůj život ovlivnit. Nejhorší je, že to co na vesnici ví jeden člověk, hned to budou vědět všichni. Alespoň tady u nás to tak chodí. Člověk si připadá jakoby nemohl žít pomalu ani vlastní život. Na každým koutě se najdou ti co musí hned drbat, nevím, mají s toho dobrý pocit? Nebo nemají nic na práci? Kdo ví, ale kolikrát mám chuť se jít někam zahrabat aby byl klid.

8 Pražský poděs | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 15:04 | Reagovat

Haha, mentální malost lidí z malých, uzavřených míst. Bych chcípla. Směj se jim taky a pomlouvej je mnohem víc zákeřně. To pomáhá. Otočit zbraň druhého proti jemu samému.

9 pihovatá vopice | Web | 3. dubna 2017 v 18:09 | Reagovat

Já si teď vzpomněla, že jsem si jednou jako mladé děvče koupila takové béžové paleto a tetinka hned, že budu asi těhotná. Překulila se mi dvacítka a pořád jsem ještě nebyla vdaná, tak se  zase mluvilo o tom, že mě zřejmě nikdo nechce, že musím mít nějaké skryté vady. Prostě drbalo se, drbe se, a bude se drbat.... :D

10 Lucka | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 18:11 | Reagovat

Taky bydlím na vesnici, ale já to teda fakt beru s nadhledem. Žiju tu, protože musím a nemám to tu ráda, takže si z místních, které vesměs ani pořádně neznám, nic nedělám. Ale nedávno jsem se šla projít s kamarádem a až k mojí tetě do práce se od nějaké "dobrotivé sousedky" dostalo, že mám nového chlapce, a to prosím teta pracuje ve městě a na téhle vesnici ani nebydlí. :-D Ale já to beru s humorem, jen ať si všichni myslí klidně to, že po jedný procházce máme zaděláno na paterčata. :-D

11 BarbaraJane | Web | 3. dubna 2017 v 19:19 | Reagovat

Fíha, jsem moc ráda, že žiju v Brně, tady se lidi neznají, a tak se nepotřebují pomlouvat. Ale ze své rodné vesnice to znám taky. A na malém městě stačí se trošku líp oblíknout a už na tebe lidi zírají a vymýšlejí pohádky o tom, kam asi zrovna jdeš.

12 Avilan | Web | 4. dubna 2017 v 7:38 | Reagovat

Joo, tohle znám. Já mám problém už s mojí babkou, která nesnáší lidi z druhé vesnice (při tom je z tama i máma, proto ji nemá ráda). A i když jsme spolu už prakticky 7 let, bude ho titulovat jenom jako ten z té vesnice, zatímco ségřiného frajera, kterého si nabrnkla ve třiceti a ani ne po dvou letech si ho bere, tomu bude říkat hezky roztomile. Když jsem byla menší, musela jsem chodit do kostela. A hlavní bylo hezky se obléct, aby mě nepomlouvali. Na jednu stranu jsem ráda, že s přítelem a kvůli škole bydlím většinu času v Brně. Jenomže co ti lidi na té vesnici mají jiného dělat, že jo.
Hlavně, aby se tyhle drby nedostaly mezi Vás dva, protože to časem může jednomu z Vás začít vadit. Na druhou stranu je potřeba to brát s humorem, protože ti lidi takoví jsou a jakmile se pro ně najde nový objekt zájmu, na Vás si ani nevzpomenou :)

13 Luci | 4. dubna 2017 v 12:14 | Reagovat

:D Mě jednou jedna babka-klepka přesvědčovala, že přítel se mnou přece už nebydlí :D (To bych o tom musela něco vědět, ne? Bydlíme spolu 11 let :-D). Můj nesouhlas jí nestačil, neuvěřila mi :D

14 Avilan | Web | 4. dubna 2017 v 13:25 | Reagovat

[13]: Je to fakt vtipné, jak ti lidi nemají na práci nic lepšího než řešit životy jiných :D To dělá i moje babka. Pořád řeší sousedy a všechny na ulici, ale kolem svého prahu si nezamete...

15 girl-diy | Web | 4. dubna 2017 v 21:03 | Reagovat

Pomluvy, ja jsem jednou řekla mamce, že bych chtěla na jibou školu, protože jsme byli s holkama ve třidě rozhadane a potom z toho vyšlo, že jdu na jinou školu nikdo se se mnou nebavil, ale nakonec se to vyřešilo, ale ztratila jsem nej kamošku

16 gitty93 | E-mail | Web | 8. dubna 2017 v 11:41 | Reagovat

lidská fantazie je nekonečná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.