..........

Nedám si pokoj

17. ledna 2017 v 18:18 | anita barrasa |  z mého života
Jsem ten typ člověka, co nikdy nemůže být spokojený. I když se zdá, že by mu nic nemělo scházet, stejně si najde nějaký problém, ve kterém se bude vrtat, ať už se týká jeho samotného, nebo jeho přátel (a taková náhlá starostlivost a ochota všechny štve, naštěstí zase tak dlouho nevydrží). Tak jsem si něco takového našla. Obvykle nemám ráda provokování, ale tentokrát jsem objevila někoho, kdo mi přesně padnul do rány.

Ještě před půl rokem jsem psala o zážitcích ze Španělska, španělském princi, o naivitě, že spolu jednou budeme atd. A taky o tom posledním dopise. Tam mi psal, že už si tak často dopisovat nebudeme. Nechala jsem ho půl roku být, když to ode mne požadoval. Nebudu si přece hrát na ublíženou, když nemám důvod.

Až o Vánocích jsem si procházela e-mailovou schránku a zamrzelo mě, že letos nedorazil žádný pozdrav či přání ze Španělska, ani od princovy sestry. Četla jsem si ty dvě předchozí vánoční a pak znovu i tu úplně poslední zprávu. Zase ta fotka s vysmátým obličejem jeho i jeho krásné tmavovlasé přítelkyně, o které předtím neřekl ani slovo, až teď ji vytáhl, aby se pochlubil a mě nasadil brouka do hlavy, že jsem na něj nikdy nebyla dost dobrá. A že ty jeho "náznaky"... nenaznačovaly nic.

Svým vztahem se nechlubím a nikomu ho necpu. Nedokázala bych zveřejňovat intimní momenty na sociální sítě, jak je dnes v módě. Ne. Ale když už jsem měla rozepsanou zprávu a zrovna se chystala psát o tom, jak jsem šťastná, nedalo mi to a stejně jako své štěstí ukázal on, poslala jsem mu fotku naši. Napsala pár řádků superlativů na adresu partnera (pravdivých, samozřejmě), pár jedovatých poznámek (na prince) a přidala dodatek, že se na něj těším v roce 2018. Na něj tedy ne, ale připadala bych si hrozně, kdybych ho jen ranila slovy a nedodala žádné zlehčení situace. Vždyť jsme zůstali přáteli, válečná sekyra zůstává zatím zakopaná v zemi. Zatím. Jestli bude jeho reakce zase sluníčková jako obvykle, pak mi bude až smutno z toho, jak se ten kluk umí přetvařovat.

Fotbalista je teď na mě naštvaný za rozesílání soukromých fotek, ale bude to muset zkousnout. Začíná poznávat, že asi nejsem to, co by si představoval... Protože já si prostě nedám pokoj. Ale takovou mě chtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekB | E-mail | 17. ledna 2017 v 18:54 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na barrasa.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

2 Štěpánka | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 19:12 | Reagovat

Ale je to to krásné na zamilovanosti...
Naivita a iluze...

I když pak třeba přijde zklamání... to jaký to přináší pocity, inspiraci,... za to stojí.

Každopádně to přejde - že nikdy nemůžeš být spokojená.

A mimochodem dopisy jsou úžasný způsob komunikace!

3 MarcoJ | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:26 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.