..........

Tomu, s kým nemluvím tolik, kolik bych si přála

22. prosince 2016 v 20:37 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milý Tome,

když si na tebe vzpomenu, jako první se mi vybaví doby, kdy jsme byli zvyklí spolu trávit téměř celé dny. Býval jsi skvělý organizátor, pro naši stále se rozrůstající se skupinu vůdce, který nás vedl dál. Pořádal jsi akce a přestože jsem byla asi jediná, kdo se neváhal žádné zúčastnit, bavilo tě to a zůstával jsi u toho pořád. Možná zčásti proto, že nikdo jiný by to nezastal, možná proto, že tě velení naplňovalo. Říkala jsem si, že by byla obrovská škoda, kdyby jsi skončil u vedení skupinky amatérských pinkálistů.

Neskončil jsi; teď pracuješ v zahraničí, žiješ si spokojený život a do Česka se vrátíš maximálně jednou za měsíc navštívit rodinu. Dobře, bylo by naivní myslet si, že se půjdeš podívat i na své staré přátele, nebo že jim občas napíšeš.

Nevím, jestli se nesnažíš zapomenout na své nepopulární začátky, na mé otravné poznámky či bláznivé členy klubu. Takhle si často připadám, že když ti píšu, že ty odepisuješ jen z nutnosti. Přitom já bych si s tebou ráda - alespoň tímto způsobem - povídala. Jenže mě stále provází ten znepokojivý pocit, že i na tvém zdánlivě sluníčkovém životě se najde nějaký mráček.

A přátelé by si měli říkat vše, ne? Jako já tobě a ty jsi mi vždycky poradil nebo alespoň vyjádřil podporu. Nemůžu nic slíbit, ale vím, že udělám všechno pro to, aby ses zase cítil dobře.

Anička
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tesa | E-mail | Web | 24. prosince 2016 v 15:36 | Reagovat

Veľmi pekne napísaný list... je to smutné, lebo sa do toho viem vcítiť a práve niečo podobné prežívam s jedným kamarátom. Páči sa mi, že sa stále snažíš a stále tam chceš byť preňho, celkom ťa za to obdivujem. Ja som to s tým mojim už začala pomaly vzdávať... Možno by som nemala.
Dúfam, že sa vám podarí obnoviť, čo ste mali medzi sebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.