Poslední den roku 2016 by si zasloužil pořádnou rozlučku, než ho slavně hodím za hlavu, pokud možno co nejrychleji na něj zapomenu a s elánem vtrhnu do toho dalšího. A tou rozlučkou nemyslím opití do bezvědomí a Nový rok s kocovinou. Spíš slovní rozlučku. Protože tenhle blog mi byl svědkem téměř celého roku a všech důležitých událostí v něm se odehrávajícím, stal se mým soukromě otevřeným deníčkem. Připadám si, že jsem toho vykvákala celkem dost, některé věci, které měly zůstat někde v nitru mě samotné, nakonec jsem však ráda, že vyvstaly na povrch. Blog jsem si zakládala hlavně proto, abych se mohla někomu vypovídat a nechat své duši vydechnout od věčného bloumání a přemýšlení. Svůj účel splnil. Navíc jsem díky tomu poznala několik zajímavých a inspirativních lidí, kteří mě posunuli dál. Takže založení blogu je jeden z letošních zlomů a jsem na sebe pyšná, že v únoru to bude rok, co se na něm držím.
Prohlížím si archiv a zpětně články od února až po prosinec, zlepšení v psaní, proměnu mě samotné. Vzpomínám na to, jak jsem každou věc prožívala - a taky si říkám, že mi jednou poslouží k vzpomínkám na časy, které pro mě byly šťastné, i když je za ně momentálně nepovažuji. Teď ale doufám, že už se stanou minulostí, kterou nechám za sebou. Poslední měsíce jsem nastartovala jiný program vlastního života - a doufám, že s ním se přiblížím svým snům. Tenhle rok byl totiž jinak spíš zklamáním za zklamáním, jak sama v sobě, tak v ostatních. Nezbývá, než věřit, že to bude příště lepší.
A když už jsem vám nestihla popřát veselé Vánoce, tak to napravuji přáním šťastného nového roku! Doufám, že se vám všem vydaří tak, jak si přejete, zdárně překonáte všechny překážky života a přes ně dojdete až k cíli.

