..........

Mému odrazu v zrcadle

19. října 2016 v 20:43 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milé zrcadlo,

mohla bych se ptát: Kdo je na světě nejkrásnější? Asi to není úplně nejvhodnější začátek, ale když se v tobě prohlížím, nemůžu svůj zevnějšek ignorovat. S tím, že nejkrásnější princeznou nikdy nebudu, už jsem se (sice nerada) smířila, chápu, že v určitých oblastech mi nebylo naděleno a někde zase moc, kdybych se zaměřila na maličkosti, našla bych dost nedostatků. Ale řekněme si - existuje vůbec osoba, která žádné nemá?

Sedím v koupelně jako obr na malé židličce a zírám na svůj odraz. Snažím se na sebe culit a upravovat si vlasy, každou chvílí si všimnu další vady na kráse, kterou se mocně snažím schovat nebo úplně zničit, přestože mi to nepomůže zahnat pocit, že teď k večeru vypadám tragicky. Unaveně. Na první pohled jako někdo, kdo naspí maximálně čtyři hodiny a znavuje ho každodenní stereotyp. Musím odloupnout pár povrchních slupek, skutečně se usmát a odhalit ten háv, který mě několik let pokrýval. Háv, který ze mě dělal někoho, různé osoby s jádrem mého já, kdo ale nikdy nebyl mnou. Háv, kvůli kterému jsem se na sebe nemohla ani podívat. Teď zvedám hlavu a dívám se na sebe.

Teď už to dokážu. Nevidím už jen sebe a všechno kolem pesimisticky, ale chci hlavně vidět to dobré, co se mnou teď žije, co můžu považovat za změnu k lepšímu. Když vidím sebe, vidím i tu cestu, kterou jsem si poslední dobou prošla. Plnou kopců a rovin, slz i smíchu, nadšení i zklamání. Probírám milníky mého dosavadního života, momenty, které ve mě vzbuzovaly emoce, sbírám z nich ponaučení. Nemůžu se zbavit pocitu, že to tak bude pořád. Přestože jsem si prošla různými věcmi, pořád si připadám jako plaché ptáče, které poprvé vylétá samo do světa, jako úplný novic mezi ostřílenými kolegy. Který neustále padá na hubu, pracně vstává a znovu padá. Takový už je život a taková jsem a budu já.

Zítra se přijdu podívat zase. Nebo raději ne. Mohl by se ze mě stát narcis zamilovaný do vlastní podoby.

Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára | Web | 20. října 2016 v 6:17 | Reagovat

Přesně znám tento pocit, ráno si taky před zrcadlem říkám - PROČ! Hlavně když mi bylo blbě, to bylo otázek, ne jen ta jedna!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.