..........

Tomu, kdo si přeji, aby mi odpustil

28. září 2016 v 19:30 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milá Lucko,

divím se teď sama sobě, že jsem se k napsání tohoto dopisu vůbec odhodlala. Asi jsi pochopila, že napravování chyb je pro mě stokrát těžší než samotné jejich páchání. A já se ti za tu dobu ani pořádně neomluvila. Pokoušela jsem se o to, ale byly to ubohé pokusy bez naděje na úspěch. Doufám, že tentokrát to pojmu jinak. A hlavně s lepším výsledkem.

Nebude to ale záležet ani tolik na mně, jako na tobě. Obávám se, že pokud mě nepochopíš, dveře zůstanou našim dobrým vzájemných vztahům navždy zavřené. Vím, že špatné chování nejde omluvit charakterem. Bylo by až příliš snadné seřvávat všechny na potkání a poté říct: "Ale já jsem cholerik." Přiznávám, že já jsem. A někdy melancholik citlivý na každé slovo. Každý jsme nějaký a na maždém najdeme nějakou chybu. Nejčastěji je objevíme při slabých chvílích. V té jsi mě zastihla i ty. Nebudu hledat výmluvy, mohla jsem se ovládnout a svůj názor ti říct v klidu, to bych to ale nesměla být já a navíc v momentě, kdy už mi přetékal pohár trpělivosti. Dostala jsem se do situace, kdy jsem nevěděla, co říkám, co dělám, připadalo mi, že to nedělám já, ale nějaký vir, který ovládl můj mozek. A když jsem se zase vzpamatovala, všechno už bylo zničeno.

Vyhýbaly jsme se sobě - což bylo složité, vzhledem k tomu, že jsme navštěvovaly stejnou třídu - a když se blížil konec roku, rozhodla ses odejít. Teprve tehdy jsem začala litovat a více si uvědomovat své mnohdy příšerné chování. Ten pocit, že jsem tě z této školy prakticky vypakovala, mě ničil. Ale už si nestěžuji - pomohl mi. Snažím se teď udržet v podobných situacích chladnou hlavu. Tobě už to je asi jedno, ale věř mi, že já bych se teď moc ráda vrátila zase do prváku. Ukázala ti, že jsem se změnila. Zařídila, aby sis užívala studentský život jako zbytek naší party.

Není to možné, tak aspoň doufám, že se máš na nové škole dobře. A na to, co se stalo, zapomeneme a vykročíme vstříc lepším zítřkům.

Sbohem,

Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita | E-mail | Web | 28. září 2016 v 20:33 | Reagovat

Být cholerikem je těžké, ale ostatní by si měli uvědomit, že i my cholerici jsme pouhými lidmi. A většinou tyto povahy pak svědomí ožírá skrz na skrz. Netřeba být zádumčivým melancholikem.

2 cincina | Web | 29. září 2016 v 19:26 | Reagovat

Tak po takovém dopise věřím, že by ti odpustila:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.