..........

Někomu vzdálenému

7. září 2016 v 19:45 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milá Tino,

chci začít omluvou - vím, že jsem tenkrát při loučení slibovala, že ti napíšu. To bych si ale nesměla dopisovat i s tvým bratrem, kterého jsem nazvala svým španělským princem - musíš pro mě mít pochopení, že jsem ze své naivní zamilovanosti měla potřebu věnovat jemu a s tím spojenému psaní až příliš volného času. A když už jsem ho během školního roku měla značně omezený, zapomněla jsem na všechno, co jsem kdy na dovolené prohlásila. Není to omluva a jsem sama na sebe naštvaná. Musím ti to teď vynahradit. A i když se říká sliby chyby, stejně mě to neodradí od přísahy, že se za tebou společně s R. vypravíme. Nevím, jestli to stihneme příští léto, ale rozhodně už se nemůžu dočkat dalších chvílí strávených s tebou a vaší úžasnou rodinou!

Poprvé před čtyřmi lety jsem byla až překvapena tím, jak jste nás s otevřenou náručí přijali. Mám dojem, že jste nás snad i přemlouvali, abychom zůstaly. Obavy, že budeme rušit a že tu nezvaní hosté nejsou vítáni, byly zbytečné. Pamatuji si, že jsi odvětila: "To je samozřejmost." To teda nevím! Spatřuji v tomto ohledu dost rozdílů mezi českou a španělskou kulturou. Nedovedu si představit, že by takhle velkorysí a pohostinní byli moji krajané a o to více oceňuji chování Španělů. Nevím, jestli jsou takoví všichni, to mi musíš povědět - a spolu s tím i další záležitosti ohledně vašeho národa, případně mě tím vyvést z domnění dokonalosti -, ale vy jste udělali obě naše strávené dovolené na Pyrenejském poloostrově něčím jedinečným.

A abych přestala psát jen v obecné rovině, musím poděkovat hlavně tobě. Jsi v mém věku a tak jsem tam získala někoho, kdo mě chápal. Mohla jsem ti říct cokoliv, přestože jsme se zatím tolik neznaly, a věděla jsem, že mi porozumíš. A moje hloupé chování se ti sice nelíbilo a snažila ses mě převychovat - nevím, jestli to byl zrovna dobrý nápad, na což jsi ostatně brzy přišla sama -, asi tě to na mě štvalo, ale jsem vděčná, že ses přes to dokázala přenést. Já se teď nad svým výlevem na přeplněném náměstí v Madridu propadám hanbou. Bála jsem se komukoliv vysvětlit pravý důvod té situace, až nakonec jsem si vylila srdce tobě. A protože jsi stejně jako já ztřeštěná zamilovaná puberťačka, nepotřebovala jsi znát důvod. Znaly jsme ho obě.

Doufám, že alespoň ty jsi byla v lovu svého idola úspěšnější, než já. Asi ti společně s tímto psaním odešlu svůj marný milostný dopis, abys viděla na vlastní oči, co jsem všechno udělala a bez výsledku. To už je holt zamilovanost. Poprala jsem se s tím. Poprala jsem se i s tímto dopisem, protože jsem měla spoustu myšlenek, ale všechny se na papír nevejdou. Napiš mi něco ty o sobě. Co se stalo, co se změnilo, co se děje teď. Mám teď pocit, že si toho máme tolik co říct. A nemůžu se dočkat, až si to povíme naživo!

Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.