..........

Tomu, kdo mi zlomil srdce

5. srpna 2016 v 11:42 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milý B.,

když ti teď píšu, sedím v tramvaji a nechávám se unášet městem. Je mi jedno, že nemám kam jet, jedu jen pro svoje potěšení. A možná taky z nostalgie. Sedím na tom stejném sedadle jako tenkrát, poznávám ho naprosto přesně podle jeho pozice, přestože má jiný potah než před třemi lety. Představuji si, že se ocitám právě v tom momentu, v přecpané tramvaji, kdy ses mě trochu nesměle zeptal: "Můžu si přisednout?" Tenkrát to nebyla jen obyčejná jízda. Pamatuji si z ní každičký okamžik. Jak jsi mi povídal o své vášni ke knihám. Jak ti pečlivě spletené dredy při mluvení skákaly kolem obličeje a jak jsi je párkrát napomenul, ať ti nelétají do tváře. Jak se za tebou každý otáčel, když jsi suverénně vycházel. Byl jsi neobyčejný a já konečně také zažila pocit, že nejsem šedá myš v davu. Když jsem šla vedle tebe, připadala jsem si výjimečně.

Pamatuji si, jak jsi mě pozval do kina. Na kterém filmu jsme to vlastně byli? Vím jen to, že jsem se tam kousala nudou a tebe to naopak bavilo. Připadala jsem si jako někdo, komu se nikdo nezavděčí. Ještě, že jsi mě pak vyvedl z omylu, že je naopak dobře, že mám vlastní názor a nepapouškuju názory ostatních. Procházeli jsme spadaným listím, okolo nás zuřivě vál vítr, ale nám to nevadilo. Dlouho jsem si nepopovídala tak skvěle, jako tenkrát s tebou. Jako vždycky s tebou. Kdykoliv jsme se spolu bavili, měla jsem pocit, že jsem našla osobu, která mi snad dokáže číst myšlenky a má na dost věcí stejný názor, takže jsem se nebála mluvit o čemkoliv. A mrzelo mě, že tě nemůžu vídat tak často, zdálo se, že doba našeho společného volného času je neskutečně krátká. Než jsme se dohodli na nějakém setkání, než jsme našli vhodný termín... jednou jsem tě potkala náhodou. Předtím jsi byl naštvaný, smutný, ale tenkrát jsi měl výbornou náladu. Tancoval jsi na ulici na hudbu, která zněla asi jen v tvých myšlenkách, ne v tichém podzimním odpoledni, ale přesto jsem cítila, jak pumpuje i mým tělem. Neuvěřitelně jsi mi zvednul náladu a já začala věřit, že máš na mě zvláštní blahodárné účinky. Asi to byla ta zamilovanost.

Doufala jsem, že to nebyl jediný záblesk. Že spolu budeme často chodit městem, povídat si a spontánně tancovat a usmívat se na kolem procházející úspěchaný lid. Čekala jsem napjatě na další chvíle, které stále nepřicházely. Vymlouvala jsem si to školou, všemi tvými zájmy, že jsi žádaný a věčně zaneprázdněný. Jela jsem jednou tramvají a doufala, že tě uvidím tady. Zase na tom samém sedadle. A ano, zahlédla jsem tě z okýnka a mávala. Musel jsi mě vidět. Tvůj pohled mě neminul, naopak jsem poznala všechen ten posměch, co z něj čišel. Když jsem prošla kolem tebe a tvých přátel, začal ses smát a ukazovat na mě. Raději ani nechci vidět, co jsi říkal. Ty sis v ten moment myslel, že jsi největší frajer, ale nevíš, jak ta slova bolela. Ani nevíš, jak jsem se cítila a ani nevíš, v co jsem věřila a jak si mou důvěru naboural. Když opadl počáteční smutek, začala jsem sama sobě vyčítat: Jak jsem sakra mohla být tak blbá? Snažila jsem si vysvětlit, co se stalo a co jsem udělala špatně. Spletla jsem se v tobě. Důvěřovala ti a ty jsi mě bez lítosti odkopnul.

Je to už dlouho za námi, ale já doufám, že ses změnil. Že jsi pochopil, že chováním frajírka nic nedosáhneš. Možná na nějakou dobu dobrý pocit, než pochopíš, jak ses choval. Že ses stal lepším člověkem. Že když jsi zlomil srdce mně, neděláš to i dalším.

A.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hedd | Web | 5. srpna 2016 v 13:22 | Reagovat

To je tak srdceryvně dojemné, až na mě taky padla zvláštní nostalgie. A říkám si, jestli nemám někoho stejného jako Ty svého B. Mám a jen doufám, že to neskončí jako u Tebe.

2 Susane S. | Web | 5. srpna 2016 v 13:41 | Reagovat

To je krásné ♥ Moc hezky napsané

3 Mirka | Web | 6. srpna 2016 v 13:40 | Reagovat

To je tak nádherný!!!!!!!!!!!§

4 Daisy | Web | 7. srpna 2016 v 12:32 | Reagovat

Tohohle kluka bych já teda kopla před jeho kamarádíčky do koulí ani by nemrkl. Se svojí hrdostí bych si tohle líbit nenechala i přesto, že by mě to pak bolelo jako to bolí tebe. Ale cítila bych líp, protože bych mu to oplatila jeho vlastní zbraní. Mrzí mě, že hodný holky vždycky narazí na takovýhle namyšlený debílky, který si ještě ke všemu hrají na děsně hodný a milý a všechápavý kluky :(.

5 Anita Barrasa | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 19:19 | Reagovat

[4]: Když se na to dívám zpětně, tak jsem mu měla ukázat, co si o něm myslím. Bohužel v tom momentě jsem nebyla schopna racionálního myšlení, takže jsem raději utekla pryč a trápila se...

6 D. | Web | 10. srpna 2016 v 18:23 | Reagovat

Řekla bych ti, že jsi mu měla dát co proto, ale vím, že sama bych to na tvém místě nedokázala, takže s tebou raději jen tiše soucítím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.