..........

První desítka přečtených knih

25. srpna 2016 v 19:35 | anita barrasa |  101 cílů za 1001 dní
Ve své výzvě 101 cílů za 1001 dní jsem si zadala úkol přečíst 50 knih. Měla jsem nejprve v plánu 100, ale nakonec jsem zvolila poloviční počet kvůli tomu, abych případné přečtené knihy nečetla spíš z nutnosti typu, že přece potřebuju do výzvy tu stovku. A to by nestálo za nic. Považuji se za požitkového čtenáře, který si knihu čte třeba měsíc a chce si ji vychutnat, jak jen to jde. Teď jsem dosáhla konečně 'první desítky' a rozhodla se o každém díle napsat pár řádků. Kdysi jsem se pokoušela o recenze, ale pochopila jsem, že svůj názor si musí vytvořit čtenář sám přečtením dané knihy a to, jaký bude jeho dojem, mu recenzí nezprostředkuji (ale na druhou stranu to neznamená, že povedenou recenzi ráda nepřečtu - mnohdy mě to navnadí ke koupi). Budu jen ráda, když mi napíšete, jaký byl váš pohled (jestliže jste dané knihy četli, samozřejmě)!


George Orwell - 1984

George Orwell patří mezi mé nejoblíbenější autory, i když se trochu stydím, že jsem zatím (počítám i níže popsaný Hold Katalánsku) přečetla pouhá tři jeho díla. 1984 jsem přelouskala už podruhé, tentokrát více pochopila myšlenku knihy a to, co jí chtěl autor vyjádřit. Mám k této knize zvláštní vztah, docela často o ní přemýšlím, protože některá témata to zamýšlení přímo nabízejí. Myslím, že ve své době se ani Orwell tolik neminul v tom, co se na naší planetě může odehrávat a stále může být v některých ohledech aktuální. Prostředí totalitní Oceánie je napsáno velmi reálně - některé pasáže se prolínají i se současným světem a můžou připomínat nedávnou minulost, u níž je až překvapivé, jak přesně ji spisovatel v roce 1949 dokázal popsat. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Lidé se smířili s životem v totalitním světě, přestávají myslet, poslouchají bez jakéhokoliv odporu hesla, která k nim shora přicházejí a neuvědomují si krutost reality. Hlavní hrdina, Winston Smith, se naopak snaží přijít pravdě na kloub, ale nakonec je také poražen. Jako každý nepohodlný. Není to známé? A lidstvo se stále ne a ne poučit.

Barbara Woodová - Dům vzpomínek

Narazila jsem na ni náhodou v knihkupectví, kde jsem si zkracovala čekání na vlak, zaujala mě už svým názvem a temným obrázkem domu na obálce. Celou dobu knihu neopouštěla tajemná atmosféra, při které jsem měla pocit, že sedím na pohovce přímo vedle hlavní hrdinky a mám možnost vidět to stejné, co ona, setkávat se s postavami z rodinné historie a doplout minulostí až k objasnění celé kruté události, kterou si celá rodina vykládala jinak, než se opravdu stala. Knize uškodilo, že se tam situace mezi Andreou a její babičkou neustále opakují, naštěstí děj rychle postupuje kupředu až k finálnímu rozuzlení. Celou pravdu Andrea sděluje dědečkovi na smrtelné posteli, poznává tajemství smrti i to, že láska dokáže překonat všechny překážky. A nejen ona také došla k prozření, že není potřeba rýpat se v minulosti, ale naopak si užívat života přítomného.

Paula Hawkins - Dívka ve vlaku

K této knize mě dovedlo srovnávání se Zmizelou, kterou jsem četla loni na podzim a přestože podobný žánr nevyhledávám, tak mě svázala k sobě a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. A přestože mi některé postavy nebyly až tak sympatické, stejně mě zajímalo, jaký osud je čeká. Dívka ve vlaku je na tom podobně - na hlavní postavě nelze najít snad jediný důvod, proč ji mít rád. Je to alkoholička Rachel, takže i celé dílo nabízí zajímavý pohled do života, který ovládá démon alkohol. Ani ostatní vypravěčky - Megan, pohřešovaná dívka, kterou Rachel každé ráno sleduje, nebo nová přítelkyně jejího bývalého manžela Anna mi příliš k srdci nepřirostly. Příběh je naopak originální a napínavý, občas si říkám, že i já vlastně sleduji ve vlaku některé dramatické osudy jiných lidí a možná bych se jednou mohla stát svědkem podobné události, jen bych ji asi vyprávěla méně zkresleně, pokud bych tedy náhodou taky nebyla pod vlivem (což mi teď zní jako sci-fi, ale kdo ví). Knihu jsem nakonec dočetla právě s očekáváním, jak to teda vlastně bude, kdo lhal a kdo mluvil pravdu - tyto skutečnosti byly až do závěru opředeny tajemstvím. A po nespolehlivém vyprávění přišlo náhlé rozluštění, po kterém mnou zmítají poněkud rozporuplné pocity. Tím ale rozhodně neříkám, že kniha nestojí za nic - jen je na každém jedinci, jaký názor si na ni vytvoří.

Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ

Pamatuji si na své dětství, kdy jsem držela v rukou výtisk Malého prince doplněný krásnými ilustracemi - divím se, že mi v paměti utkvěly hlavně ty ilustrace, ale v té době jsem asi vnímala obrázky lépe než písmenka. Byla to jedna z mých nejmilejších knih, protože jsem ráda pouštěla uzdu své fantazii a přenášela se do říše představ, kterou mi Malý princ zprostředkovával. Když jsem byla maličká, vnímala jsem to úplně jinak, než jak to vnímám jako téměř dospělá. Myslela jsem si, že se jedná hlavně o knížku o děti, ale až když jsem si ji přečetla teď, pochopila jsem, že v sobě nese spoustu hlubokých filozofických myšlenek o životě a jeho proměnlivosti, připomíná mi krásu dětství a naopak úděl dospělosti, který už mi nedočkavě klepe na dveře. Tuto knihu budu moci číst ještě několikrát a stejně v ní najdu něco nového, a přesto, že se jedná stále o ta samá slova, vyvolají zase jiné pocity.

Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

Očekávala jsem prvoplánovou romantiku (a musím říct, že jsem k ní i tak přistupovala - A kdy už se do sebe konečně zamilují?), ale jsem ráda, že jsem se zmýlila a naopak byla příjemně překvapena. Zaujalo už mě jen téma kvadruplegiků, právě proto, jak je mi jejich svět vzdálený, a také proto, že jsem se toužila dozvědět více, čehož mi byla tato kniha průvodcem. Ale to nebyl samozřejmě hlavní záměr. V první polovině jsem se celkem nudila, zdálo se mi, že až když se Louisa, pracující jako ošetřovatelka ochrnutého Willa, dozvěděla, že jí zbývá pouhých šest měsíců, aby se pokusila zabránit jeho asistované sebevraždě, se děj konečně začal posouvat kupředu. Časové stupňování vztahu ústřední dvojice se mi velmi líbilo. Jsem sice citlivka, ale stejně mě překvapilo, jak moc mě závěr vzal, přestože k tomu prakticky celý příběh směřoval. Na druhou stranu se Willovu rozhodnutí nedá příliš divit. Zamysleme se - jaké by to bylo ocitnout se v jeho kůži?

George Orwell - Hold Katalánsku

Dostáváme se teď k dvěma knihám, jež spojuje téma španělské občanské války - obě jsem četla v období, kdy mě chytnul náhlý zájem o tuto kapitolu světových dějin, protože nepochybně jednou z důležitých je a dotýká se také oblasti, o kterou se zajímám velmi úzce (2. světová válka). Mrzí mě, že ve škole jsme ji odbyli jen pár větami, protože by si jednoznačně zasloužila větší pozornost. (Nechtěla bych moc; zkrátka více, než jediný odstavec v učebnici dějepisu.) Chtěla jsem se dozvědět více, proto jsem si půjčila knihu Hold Katalánsku - a posloužila mi výborně, přestože jsem se občas lehce ztrácela v politických názvech či bojujících skupinách. Je tu zajímavě sepsaný nejen Orwellův pohled na válku, popis přímo z bojů na frontě, politické situace, ale taktéž poznamenání do jeho další tvorby - některé aspekty z výše popsaného 1984 nebo druhé nejslavnější autorovy knihy Farma zvířat.

Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana

Jak už jsem psala v předchozím odstavci, i tato kniha se odehrávala během španělské občanské války, ale rozhodně se s Holdem Katalánsku nedá srovnávat. V 515 stránkách je tu popsán čtyřdenní příběh amerického dobrovolníka Roberta Jordana na straně republikánů s úkolem vyhození strategicky důležitého mostu, ale také jeho seznámení s partyzány či krátkému vztahu s Marií. V první polovině knihy mi připadalo, že se děj táhne neskutečně pomalu, některé části jsem i přeskakovala, ale až v druhé části jsem začala chápat některé myšlenky a teorie, které zde Hemingway řeší. Velmi mě zaujaly popisy španělské nátury a kultury, protože se tehdejší Španělé nelišili od těch současných, se kterými jsem měla tu čest, vzpomínky ostatních postav či popisy boje. Ale válka neznamenala jen boj. I city. Odhodlání a lásku, pro kterou lidé umírali. A to tato kniha ukazuje.

Jostein Gaarder - The World According to Anna (Anna - Jaký bude rok 2082?)

Tuto knihu jsem náhodně objevila na internetu, když jsem přemýšlela, jakou knihu bych si přečetla v angličtině. Měla už jsme napsaný seznam děl, které bych si chtěla přečíst, jenže jsem si nebyla jistá, zda bych je zvládla, protože si troufnu říct, že sice angličtinu ovládám docela dobře, jenže jsem zatím žádnou knihu v tomto jazyce nečetla. Proto jsem hledala něco jednoduššího. A tohle mě zaujalo hned - už jen tím, že hlavní hrdinka nosí stejné křestní jméno jako já. A také téma ekologie, ochrany přírody a problémů, o které se možná příliš nezajímáme, ale přesto se nás dotýkají a jak vidíme v této knize, když se Anna ve snech přenese ke své pravnučce Nově, nemusejí být až tak nereálnými. Příběh mě až tak nezaujal, ale myslím, že posláním této knihy je přemluvit mladší generaci k ochraně přírody. Otázka je, zda účinně.

Renée Knight - Dokonalý cizinec

Nutnost pro fanoušky Zmizelé a Dívky ve vlaku, stojí na obálce. Skvělý marketingový tah, který se snaží navnadit čtenáře na další thriller - nezdá se vám, že se s nimi roztrhl pytel? -, Dokonalý cizinec. Já si však myslím, že tohle srovnání rozhodně nesnese, protože mi připadá, že se jedná zase o něco naprosto odlišného. Tím nechci říct, že špatného, naopak. Kniha mě zaujala svou anotací už jen při bloudění knihkupectvím. Jaké by to bylo, kdybyste našli knihu o svém životě, a navíc, když si s sebou nesete tíživou minulost, na kterou byste raději zapomněli? Skromné přání koupi knihy mi splnil otec k nedávnému svátku. Jen co jsem ji dostala, pustila jsem se do čtení a stejně jako u Zmizelé, nemohla jsem se od ní odtrhnout, protože se nás autorka celou dobu snaží udržovat v tajemství, mluví pouze v náznacích a proto jsem neustála namáhala mozek přemýšlením, jak to vlastně dopadne. A přestože i tady mi hlavní hrdinka zrovna k srdci nepřirostla, v závěru jsem jí litovala. A to se mi nestává zase tak často.

Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat

Knihy Jonase Jonassona jsou dalším žánrem, kterému příliš neholduji, ale rozhodla jsem se udělat výjimku poté, co jsem se naposledy při čtení Stoletého staříka výborně bavila. Rozhodla jsem se chvíli nad knihou jen bavit a nebýt nucena nad ní přemýšlet - což já dělám velice ráda, ale není nad to dát mozku alespoň krátkou pauzičku. A pro to je Analfabetka ideální. Každému autorův smysl pro humor vyhovovat nemusí, to nechám na vás, ale já si ho oblíbila. Není nad to se přesunout do vln absurdna. A taky do slumu, kde se objeví hlavní postava v podobě analfabetky Nombeko, avšak s vysokou inteligencí a s pořádně prořízlou pusou - právě tyto dvě vlastnosti jsem na ní nejvíce obdivovala, možná proto, že u sebe o nich dost pochybuji. Společně s dalšími výborně napsanými postavami to vytvořilo další román, který mě dostal. A už se nemůžu dočkat, až si přečtu i autorovo další dílo - letos vydaného Zabijáka Anderse.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 25. srpna 2016 v 19:51 | Reagovat

1984  je výtečná kniha...

2 Nikki Allen | Web | 25. srpna 2016 v 22:11 | Reagovat

Hodně z nich je na mém seznamu "přečíst"! :)

3 Magda T. | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 8:36 | Reagovat

Četla jsem jen 1984, Dívku ve vlaku a Malého prince, teď čtu Nž jsem tě poznala :). Nad knížkami Jonase Jonassona už nějakou dobu přemýšlím, ale stále si nejsem jistá, jestli jsou pro mě nebo ne :).

4 Slečna P. | Web | 26. srpna 2016 v 11:07 | Reagovat

Dívka ve vlaku je vážně povedená kniha, ale našla bych i lepší.Já nevím, ale mě nikdy Malý princ nijak nezaujal a neokouzlil. Ano, je to hezká kniha, ale nezanechala ve mně to, co v mnoha čtenářech. Než jsem tě poznala je klasika!
Ostatní knihy jsem nečetla, ale některé bych si v budoucnu chtěla přečíst!

5 Vlasta | Web | 26. srpna 2016 v 15:23 | Reagovat

Mnohé patří k takzvanému zlatému fondu knih vůbec... ;-)

6 Anita | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 22:39 | Reagovat

Já jsem zrovna včera dočetla Malého prince a jaksi jsem nenašla ono kouzlo této knihy. Musela jsem se k ní ještě několikrát vrátit, abych pochopila hlavní myšlenku. Myslím, že je na každém, jak tento příběh pochopí. Nicméně velmi zvláštní kniha.

7 Johnny | Web | 29. srpna 2016 v 10:13 | Reagovat

Čítal som iba 1984 a Malého Princa, ale tie ostatné rozhodne vyzerajú zaujímavo. Veľa šťastia s ďalším čítaním :D

8 lennyspis | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:28 | Reagovat

Můj jediný seznam knížek je ten s povinnou četbou k maturitě, asi nic s čím bych se měla chlubit :D

1984 jsem četla a chystám se znovu, úplně mě to pohltilo...

Dívku ve vlaku naopak už do ruky asi nevezmu :D Čtení jsem si užívala. Hlavně proto, že mě překvapovala nejen každá další kapitola, ale i stránka a řádek. Po dočtení jsem musela chvilku sedět a koukat, než jsem se vzpamatovala :D

A malý princ je moc fajn, ale občas se mi nějaká knížka zošklivý, protože ji musím přečíst nebo v horším případě zapsat do čtenářáku :D

Ať se daří nejen v plnění cílů :)

9 lennyspis | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:28 | Reagovat

[8]: *zoškliví
Bože... :D

10 cincina | Web | 21. září 2016 v 18:57 | Reagovat

Vybrala sis skvělé knihy:) Neříkám, že bych se do všech pustila, protože některé žánry nečtu... ale líbí se mi to. Já se chci pustit do Než jsem tě poznala:) A taky právě očekávám takovou tu romantiku, kterou jsi očekávala i ty. Ale slyším na to samé pozitivní ohlasy, takže to jen tak něco asi nebude:)

11 Jasmínová | Web | 20. listopadu 2016 v 20:37 | Reagovat

Tak z Tvého seznamu jsem četla jen Malého prince, a jinak klasiky Orwel a Hemingway, jsem četla jiná díla. Jinak se 100 za rok přeji hodně štěstí. Já to zkoušela asi předloni s 50 a dala jsem celkem 42. A přiznávám, že u 30. mi už z toho hrabalo a knížku jsem nemohla ani viděť :-D  :-D

12 Jasmínová | Web | 20. listopadu 2016 v 20:38 | Reagovat

[11]: pardon, s 50 za rok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.