..........

Cestovatel, který se toužil zastavit

2. srpna 2016 v 15:18 | anita barrasa |  próza
Mohl jsem cestování brát jako zábavu. Jenže jak, když stále vidím ty stejné věci, které se neustále opakují s železnou pravidelností? Občas, když se zamyslím, přemítám nad smyslem, smyslem toho všeho, čemu říkám život. Kdybych si představil svět jako jednu velkou mapu, bylo by snazší zapíchnout špendlík do míst, kde jsem nebyl, než do těch, které jsem navštívil. Jestli se tomu dá říkat návštěva, když si nepamatuji víc než jen hotel, areál a letiště. Místa, která jsem si stačil prohlédnout a procestovat, jak jsem jako malý vždycky toužil, když jsem otáčel glóbem a připadal si tak maličký v obrovském světě, bych spočítal na rukou. Lidé kolem mě mi závidějí, že cestuji kolem světa, jenže neví, co se za tím vším skrývá. Kdyby věděli, rozhodně by se mnou tak rádi neměnili. Štvou mě neustálé dotazy na to, jaké to na světě je, možná nejvíc proto, že na to sám nemohu dostatečně odpovědět. Letadla se postupem času stala mými nejvěrnějšími přáteli, protože všechny, co jsem měl doposud rád, jsem musel nechat v dalekých končinách. Nikdo mě nechtěl následovat při únavných cestovních patáliích. Kde jsem teď? Kde jinde než v letadle. Na další z mnoha cest, které vedou k další jasně vytyčené metě. Odjížděl jsem z obyčejné zastávky, kterou jsem chtěl mít rychle za sebou. Ale stala se věc, kterou jsem do té doby neznal.

Nevěnoval jsem ničemu pozornost a chtěl jsem si užít chvíle, kdy nemusím být ničím, což se mi podařilo, protože jsem s tebou téměř zapomněl, kým jsem. Chtěl jsem přemýšlet a snít, ale nenechala jsi mě ani chvilku zvolnit. Chtěl jsem nechat své srdce a dech odpočinout, ale zaměstnala jsi je více než normálně. Měl jsem až pocit, že je tvým cílem mě zaujmout a zůstat v mých myšlenkách. Seděla jsi v davu, obklopovaly tě tisíce dalších bytostí, zdánlivě stejně obyčejných jako ty, ale s jediným rozdílem - ty jsi vyzařovala svým duchem natolik, že jsi všechny ostatní zastínila. Špinavě blonďaté vlasy ti líně ležely na ramenou a konečky jemných pramínků se zase ďábelsky drápaly nahoru. Ale teprve, když jsi pohled odlepila od země a uviděl jsem zář těch modrých očí, se naše pohledy střetly. Ten zlomek sekundy, který si pamatuji, jako by trval věčně.

Mraky se rozpíjejí a slunce zapadá. Dávají mi tím najevo, že je čas jít spát. Ale já nemohu zavřít oči. V ruce křečovitě držím tužku, přenáším na řádky neustálé myšlenkové pochody a na třesoucích nohách se snažím balancovat s papírem, který už teď nese tolik citů, že nevím, jestli je udrží. A zbývá toho tolik, co bych chtěl vyjádřit, ale nedovedu. Nemohl bych místo ukrajování tisíců kilometrů ve vzduchu získat možnost najít své štěstí na souši?

Hledal jsem tě všude. Znovu jsi byla obklopena směsicí různých tváří, z nichž přece ta tvá byla tak výjimečná. Kdykoliv jsem měl možnost, pročesával jsem očima bystře celé ochozy. Nebylo tam zase tolik lidí, abych tě přehlédnul. Volal bych tvé jméno, kdybych jej znal. Pořád jsem věřil, že se někde objevíš, že zase najdu důvod k úsměvu. Nevzdával jsem se naděje, dokud se přede mnou neobjevily už jen prázdné tribuny. Cítil jsem se jako herec bez diváků. Herec, který ztratil chuť hrát, když neměl pro koho.

Přál bych si, abych mohl vrátit čas a zase se vrátit na to místo, kde jsme se potkali. Zastavit se. Požádat pilota, ať obrátí směr zase zpátky. Vrátit se a nikdy neodejít. Ale jsem už moc daleko a moc blízko dalším destinacím. Letadlo pomalu klesá a proplouvá z klidných mraků do hlučné civilizace. Otevírám okno, nechávám svůj vzkaz letět lesy, širokými pláněmi i zalidněnými ulicemi. A doufám, že někdy stane v rukou té dívce, která mi změnila pohled na svět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 3. srpna 2016 v 17:07 | Reagovat

Nádherné

2 Nikki Allen | Web | 3. srpna 2016 v 20:37 | Reagovat

Wow! krásně píšeš.

3 Eleanor | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 13:52 | Reagovat

Krásný a velice procítěný článek.

4 *Shock | Web | 4. srpna 2016 v 21:26 | Reagovat

Nemám slov? To je.. úžasné, perfektí, procítěné.. prostě. Dokonalé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.