..........

Bilingvní rodina

12. srpna 2016 v 13:59 | anita barrasa |  úvahy
Jaké je to žít v bilingvní rodině? Předpokládám, že většina z vás si to vůbec nedokáže představit. Vaši rodiče jsou Češi a čeština váš jediný mateřský jazyk. (Samozřejmě nemluvím o všech, a pokud jste v podobné situaci jako já, budu jen ráda, když se podělíte i se svým názorem.) Já bych vám přiblížila pohled dítěte, které má takové jazyky dva. Moje matka pochází z Německa a s otcem, Čechem jako poleno, se potkali náhodou na dovolené na horách v Rakousku. Ani jeden neovládal jazyk toho druhého a tak tu náhle byly řeči tři. Ale ani to se neukázalo být tak složité. Jejich vztah se dostal do vážné roviny natolik, že se rozhodli pořídit si děti. A co teď?


Musím říct, že moji rodiče udělali spoustu chyb.

Představovali si, že všechno půjde samo. Že stačí mluvit. Malé děti se přece vše naučí snadno a tak ani jejich dcerka nebude mít s dvěma jazyky problém. A právě to byl ten největší omyl. Četla jsem názory, že si dítko stačí zafixovat tvář rodiče s jeho hlasem a jeho jazykem. Asi jsem nebyla normálním dítětem, když jsem měla hlavu zamotanou z toho, že otec mluví jinak, matka mluví jinak a mezi sebou taky mluví jinak. Možná, že dětský mozek je jednoduchý a nechápavý. A je to ještě horší, když mu rodiče, myslející si opak, ještě více motají hlavu. Později totiž otec začal učit německy a matka se snažila mluvit česky. Na veřejnosti pak mluvili zásadně německy - žili jsme v Drážďanech a s češtinou by asi nepochodili. A pak to fixování tváře s hlasem nepomáhá. Chaos.

Zhoršilo se to s nástupem do školky. Náhle na mě mluvili nejen rodiče, ale i dalších bezmála třicet dětí. Jak jsem rostla, přibývalo nabádání ze stran učitelek do zlepšení komunikace. Ale já toho moc nežvatlala - nebo žvatlala, ale způsobem, že nikdo nevěděl, co se mu snažím povědět. Prakticky celé dětství jsem strávila s otcem, takže jsem logicky uměla lépe česky a také umím lépe doposud. S němčinou mám problém a to je špatně, vzhledem k tomu, že by mělo jít o můj mateřský jazyk. Chodila jsem do německé školky. Nerozuměla jsem a nemluvila. Proč? Matka na mě mluvila naposledy asi někde v kolébce, po nástupu do práce si zvykla, že se o mě postará otec a ona je přece tou emancipovanou hlavou rodiny, která pracuje a vydělává.

Když mé problémy učitelka z mateřské školy s bezmocným výrazem sdělila matce, jaká byla její reakce? Začala mě nutit a tlačit do násilné výuky. To je další chyba. Z násilí a nucení nepřichází kýžený výsledek, ale naopak stání na mrtvém bodě a čím dál větší chaos. Museli jsme začít chodit do specializované poradny a až s pomocí terapeutky se to začínalo pomalu lepšit. Když se to všeho přidalo narození malého brášky, nešlo to dál zvládat. Bratr německy neumí doposud. Rodiče bilingvní výchovu vzdali. Přestěhovali jsme do Čech a stýkali se jen s češtinou. Další zamotaná hlava, tentokrát bratrova - mě bylo patnáct a měla jsem všechno na háku - zavládl, když nás matka zase odvezla do Německa. Zase násilná výuka. Hodiny strávené nad učebnicemi, hodiny cpaní neznámých slov do hlavy a hodiny hysterických výkřiků. Účinek žádný.

Moji rodiče to nezvládli. Ale neznamená to, že to někdo zvládnout nemůže. Chápu, že v době, kdy je znalost cizích jazyků ve společnosti takřka nutná, se také zvyšuje počet vztahů mezi cizinci, v době, kdy je tak snadné vycestovat a seznámit se s občanem jiného státu, který nám padne do oka více jak kdejaký krajan. I já mám v plánu jednou vypadnout a to by nejspíš znamenalo takový vztah. Pokud už je na tolik vážný, že přijde na řadu i dítě, dostává to zase další rozměr. Myslím, že děti by si měli tady pořizovat jen ty nejodvážnější a nejtrpělivější páry, protože to je běh na dlouhou trať.

I u běžné rodiny by rodiče měli dětem věnovat dostatek času a tady to platí dvojnásob. Pochopit, jaká všechna úskalí toto rozhodnutí skýtá, pochopit, jak se k dítěti chovat a jakou formou ho učit. Musí mít trpělivost a porozumění. Ke všemu musí přistupovat s láskou, pílí a vtipem, protože jedině takto můžou dosáhnout výsledku s malým dítětem, které by si nejraději celý den hrálo. Jeden jazyk bude vždycky slabší, např. když budete žít Čech a Němka v Česku, logicky čeština bude tím silnějším jazykem. O to více bude potřeba investovat do němčiny. Jakoukoliv formou, četbou, filmy. A když se jim podaří vychovat své potomky správně a budou mluvit plynně oběma jazyky, můžou to brát jako výhru. Bilingvní děti bývají vnímavější, otevřenější, výhodu mají ve škole a to nejen v učení dalších cizích jazyků. Nakonec to kromě nevýhod a problémů přináší i spoustu pozitiv. Záleží už jen na tom, jak to vezmou rodiče, protože budoucnost jejich potomka je více méně v jejich rukou. A všem přeji, ať dopadnou lépe než my.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merethe | Web | 12. srpna 2016 v 15:14 | Reagovat

Jsme vlastně s mým milým svého druhu bilingvní pár. Možná i tri.
Můj milý je totiž Ukrajinec, v Čechách žije šestým rokem. Pokud bychom měli spolu jednou potomky, zcela jistě bychom je rádi vedli mimo češtinu i k ukrajinštině a ruštině, případně i angličtině. A jsem na nás zvědavá. Můj přítel je tedy od mala v bilingvním prostředí zvyklý a je na jazyky úplně geniální... Tak to jsem na nás zvědavá :D

2 Leri Goodness | Web | 12. srpna 2016 v 15:18 | Reagovat

Nikdy bych neřekla, že mohou nastat až takové komplikace v  bilingvní rodině, možná proto, že jsem o tom tolik detailů/podobných případů ještě neslyšela.
Každopádně to musí být neskutečně náročné, absolutně si neumím představit, že bych něčeho takového byla jednou v budoucnu schopná..

3 Nebulis | Web | 12. srpna 2016 v 15:29 | Reagovat

Já si vždycky myslela, že je to vlastně paráda. Už od mala mít ve vínku dva jazyky, takže je to pak procházka růžovým sadem. Děkuji, za tvůj druhý pohled a rozšíření mých obzorů :)

4 naoki-keiko | Web | 12. srpna 2016 v 15:58 | Reagovat

Je to zajímavý případ. Máme doma něco podobného. Rodiče mého bratrance jsou oba Češi, ale protože žili v různých zemích, chlapec chodil do různých vzdělávacích ústavů a měl spousty přátel, že se ty jazyky učil tam. Umí je, jen ty které nepoužívá, zapomíná, ale to je normální.
Možná je to takhle nejlepší cesta. Usmyslet se a doma mluvit jedním jazykem a ten druhý (rodný jazyk druhého rodiče) mít jako doplněk.
Možná to tví rodiče měli udělat, že byste doma mluvili třeba česky a bydleli v Německu, kde bys pochytávala jazyk okolního světa, který bys potřebovala k žití anebo obráceně (doma mluvit německy, kdybyste bydleli v Česku). Každopádně hodně štěstí do budoucna. Třeba nejsi jen jazykově nadaná toť vše.
A co se týká výchovy- rodiče by se správně měli věnovat výchově pečlivě v každém případě. Když dítě neumí pořádně mluvit nebo držet příbor i v pěti letech, je to vina jeho rodiny.

5 zmarsalkova | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 16:00 | Reagovat

Děkuji za vyslyšení mé žádosti o tento článek! :-) Já doufám, že děti budu vychovávat už zase v Čechách, protože se přiznám, že patřím k těm, kteří se spíše bojí toho, co tu popisuješ.

6 Johnny | Web | 14. srpna 2016 v 16:14 | Reagovat

Mám kamaráta, čo má otca Slováka a mamu Grékyňu... po slovensky nevie. Iba po anglicky :-)

7 Eliška. | Web | 14. srpna 2016 v 19:55 | Reagovat

Je hrozně zajímavé si to přečíst z pohledu z první ruky.

Vždycky jsem takovým dětem záviděla, ale koukám, že to opravdu není jednoduché. I když jak si sama napsala, záleží to hodně na výchově a dítěti samotném. Blízký kamarád pochází z podobné rodiny jako ty, má otce Němce, mamku Češku, žijí u nás, otec česky vůbec neumí. Němčinu pochytil z domova a česky se naučil vlivem prostředí.

8 Anita | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 9:51 | Reagovat

V podstatě i já jsem bilingvní dítě, nebo jsem spíš byla a neměla jsem takový zásadní problém. Jde hodně o to, s jakým přístupem na nás jdou ti, co nás to naučit chtějí. Dle mého by se dítě mělo nejdřív pochopit chápat mateřštinu. Aby s ním rodiče mluvili češtinou a třeba zas jiný člen rodiny, dejme tomu babička z Ruska, na dítě bude vždy o víkendech mluvit rusky. Někteří děti jsou i dost vnímavý, takže se nemusí nikdo snažit na ně mluvit, stačí když se budou dospělí bavit mezi sebou a oni časem z toho něco pochytí. Je to jako s tím filmem v jiné řeči.:)

9 Krejdom | Web | 17. srpna 2016 v 20:15 | Reagovat

Taky jsem si vždycky myslela, že je to jen výhoda. Takto mě celkem děsíš a zbavuješ iluzí. :)

10 Jana | E-mail | Web | 12. září 2016 v 12:36 | Reagovat

Zvláštní. Byla jsem aupair v rodině, kde se mluvilo francouzsky a česky a já s dětmi mohla s klidem mluvit i anglicky. Jde o přístup rodičů śi myslím. Tvoje mamča je asi moc nadaná či zaneprázdněná žena, jinak si myslím, že bys mluvila dobře tak i tak :) A nebo jsi vážně výjimečná a půjde ti něco jiného než jazyky :)

11 Zaretka | Web | 12. září 2016 v 12:52 | Reagovat

Tohle je moc zajímavý článek, přesně jak píšeš, četla jsem, že stačí, aby jeden rodič používal jeden jazyk a dítě se to tak nejlépe naučí, je zajímavé, že o některých úskalích co sebou bilingvní prostředí nese nikdo nemluví...

12 Julie Françoise | Web | 12. září 2016 v 13:58 | Reagovat

Tohle je zajímavé, z hodin lingvistiky jsem se vždycky dozvěděla jen o výhodách bilingvních dětí, nenapadlo mě, že by s tím mohly být až takové potíže.
Znala jsem pár česko-francouzských rodin, které žily ve Francii - a rozhodly se své děti česky nenaučit. Vždycky mi přišlo, že je to hrozná škoda, ale po přečtení tvého článku se na věc začínám dívat jinak.
Myslím ale, že když se to vezme za správný konec, jde to i líp, třeba docentka, co nám lingvistiku přednášela, vychovala dceru česko-anglicky - a podle všeho úspěšně. Je ale fakt, že ona to brala tak trochu jako součást vlastního vědeckého výzkumu, takže se jí věnovala a nejspíš si to i užívala. Plus věděla, jak na to.
Sama jsem ale ráda, že jsme s přítelem oba Češi jak poleno a tohle řešit nemusím.

13 Bublushka | Web | 12. září 2016 v 14:12 | Reagovat

Mám to podobné. Narodila jsem se v Řecku, maminka je Češka a táta po rodičích Řek, ale narodil se v Česku kam se jeho rodiče dostali za války, když před ní jako děti utíkali
takže oba rodiče uměli česky, takže jsem to měla jednodušší než ty, ale mluvilo se v naší rodině oběma jazyky a chodila jsme celkem od nízkého věku do řecké školky...ale celkem jsem to zvládala-malé děti to dokáží vstřebat, pokud to není chaotické... když mi bylo pět, přestěhovali jsme se zpět do Česka a tam zůstali, do školy jsem proto narozdíl od bráchy, který jinstihl čtyři roky v Řecku, chodila jen do Česka a tak je pro mě čeština přirozenější, řecky se sice domluvím, ale neumím s ní psát, protože je celkem složitá a nemám zas tak velkou slovní zásobu... i tak jsem ale za to ráda... že by se mi ale díky tomu učili lépe jiné jazyky- to moc ne...jen díky tomu někdy pochopím nějaká slova lépe, protože jsou z řečtiny... já jsem za tu příležitost a zkušenost ráda, jsem tak více multikulturní a celkem to zvládám... mělo ti ale i vliv na to, že jsem vlastně nikdy nevěděla kam patřím- v Řecku cizinka v Česku též, časem jsem přišla na to, že není důležité k jakému národu se řadíme- protože to stále nevím, ale jací jsme... já nejsem žádná Češka, ani Řekyně... ale Klára... no a co to přinese do budoucna uvidíme (můj přítel je zas propojen se Švýcarskem :D )

14 Antea | Web | 12. září 2016 v 15:05 | Reagovat

Také bych nikdy nepředpokládala, že se to může až takhle zvrtnout. Zajímavý článek, vždycky jsem si myslela, že bilingvní rodina je výhra...

15 Pražský poděs | E-mail | Web | 12. září 2016 v 15:49 | Reagovat

Zvláštní...a to jsou to rozdíly u tebe mnohem menší, než u mě. Rodné země mých rodičů leží na jiných kontinentech, Evropa a Jihozápadní asie. Můžu říct, že na to, že na mě v raném dětství mluvili dvěma jazyky a později se druhý jazyk vystřídal ještě za třetí, tak umím česky perfektně. Jenom byl můj otec línej a tak jsem se druhý jazyk nenaučila. Vždycky se vymlouval na to, že mu nerozumím místo toho, aby se snažil, aby mi to opakoval, abych mu rozuměla.

16 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2016 v 16:22 | Reagovat

U nás to bylo tak: Já jsem byla z rodiny česko-slovenské, ale doma se mluvilo česky (slovenštině rozumím, pochopitelně a líbí se mi), vzala jsem si Maďara, který uměl slovensky jen z vyučování ve škole-domluvili jsme se, že ho budu učit mluvit česky. Bydlíme třady a nechtěl se odlišovat špatnou výslovností. S příbuznými mluví maďarsky, doma a v práci mluvil  pouze česky. Dva starší syny jsme v jejich 5 letech dali od Vánoc do Velikonoc k babičce, kde se mluvilo pouze maďarsky. Naučili se docela dobře. Doma pak mluvili česky u babičky každé léto-bývali jsme tam jen na dovolené tak 14 dní si maďarštinu zopakovali. Dodnes maďarsky rozumí, ale nepužívají tu řeč už od té doby co prarodiče zemřeli, osotatní mladí umí slovensky, takže se domluví i tak.

17 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2016 v 16:26 | Reagovat

Prý jsem byla hodná snacha, že jsem je k babičce pustila, aby se naučili jiný jazyk a mohla se s nimi domluvit. Jedna moje spoluimaturantka se provdala do Rakouska a jediného syna doma naneučila česky, přestože to sama dodnes umí. Když přijeli k babičce, ta německy už neuměla a s vnukem se nemohla domluvit. Smutné, ne?Takže nenásilně je možné děti nechat mluvit hlavně jazykem, podle toho kde trvale žijí a ostatní pouze jako dobrovolné. Možná jen nemáš nadání na řeči, to bývá.

18 Stitch | E-mail | Web | 12. září 2016 v 16:57 | Reagovat

Moje mamka je Polka (nebydlíme na hranicích s Polskem, ale s Rakouskem). Polsky docela umím. Číst, poslouchat, mluvit. Pravopis ale skoro vůbec.
Polsky umím míň jak muj starší brácha, prptpže mamka na mě až tak polsky nemluvila. Když šel brácha do školy tak jí učitelka řekla ať na něj iž polsky nemluví, aby neměl problémy ve škole. Ponda jedna. Docela lituju že svůj druhý rodný jazyk neovládám až tak dobře. Ale přeba se to doučím :-)

19 Kilari-san | Web | 12. září 2016 v 18:06 | Reagovat

Já jsem si taky prošla bilingvní výchovou, ovšem ne v typickém případě a ne typickým způsobem. Má babička je Polka, na mně se od narození mluvilo česky a když mi byly tři roky, měsíc prázdnin jsem strávila v Polsku kde jsem se holt musela naučit polsky, protože příbuzní česky neumí a babička tam se mnou mluvila česky jen zřídka. Pak jsem v Polsku trávila každé prázdniny a ve věku těch šesti let jsem už uměla polsky plynule(psaní byla ovšem jiná věc, to jsem zvládla až teď, o deset let později). S mou mladší sestrou se zacházelo stejně, ale teď, ve svých skoro sedmi letech, polsky neumí vůbec. Dorozumí se jen s pomocí svého osobního google překladače-mně.

20 I am Jane | Web | 12. září 2016 v 18:17 | Reagovat

Já pocházím z české rodiny ;-) ale moje sestřenice žije a má svou rodinu v Německu takže její děti budou umět dva jazyky Češtinu a Němčinu :-) mě osobně se tohle líbí... umět od narození dva jazyky :-P .

21 Jane | Web | 12. září 2016 v 19:04 | Reagovat

To mě teda nikdy nenapadlo, že v tom může být i problém. Ve skutečnosti mi vždycky bilingvní rodiče přišli jako výhoda

22 hedd | Web | 12. září 2016 v 19:43 | Reagovat

Mám kamaráda, který je bilingvní - stejně jako Ty. A nemá ani s jedním jazykem žádný problém. A pak mám také kamaráda, který má synka, kterému jsou 4 roky amluví 4 světovými jazyky - česky, anglicky, portugalsky a francouzsky... A neplete je! :-)  8-O

23 Anna | Web | 12. září 2016 v 21:17 | Reagovat

Netušila jsem, žes v tom žila. V některých článcích jsi to sice naznačila, ale vážně, překvapilo mě to.
Chtěla jsem se zeptat, jestli německy umíš. Jako, jestli se domluvíš. Pochopila jsem, že je ti bližší čeština, ale zkrátka by mě zajímalo, jestli alespoň trošku rozumíš :).

24 medod | 13. září 2016 v 6:00 | Reagovat

Rozumím. Česky.

25 medod | 13. září 2016 v 6:01 | Reagovat

:-D

26 medod | 13. září 2016 v 6:04 | Reagovat

Máme tolik společného a tolik způsobů, že se mi motá hlava. Tohle přece už není česky! Tohle je rukama, nohama. Dítě si zvykne a rodiče? Je to něco krásného, stejně tak jako spoustu věcí kolem nás! A každé má název. Třeba takový jména. Jaké ti dali jméno?

27 medod | 13. září 2016 v 6:07 | Reagovat

Kdo neumí jazyky může být dobrý na matematiku, nebo ještě lepší sportovec!

28 medod | 13. září 2016 v 6:09 | Reagovat

Něco máme ale všichni společné! Tím je řeč.

29 medod | 13. září 2016 v 6:31 | Reagovat

Je těžké představit si kam až to vede. Tak například sestřenice ta má Řeka. Mají kluka a ten už chodí do školy. Umí všechno. Ale neumí číst!

30 medod | 13. září 2016 v 6:32 | Reagovat

Vlastně umí všechno.

31 medod | 13. září 2016 v 6:36 | Reagovat

Jak jsem na to přišel? Náhodou. Napsal jsem cedule, barák, kabát okno. Přiletěl, že si vezme buchtu. Ukazuji mu ceduli "Co to je?" To je česky Mariane. A už zase letěl pryč.

32 Grumpy | Web | 13. září 2016 v 9:24 | Reagovat

To je úžasně zajímavý článek. Některých bilingvních dětí mi bylo líto, je jasné, že tam to rodiče asi také nezvládli. Některým jsem záviděla, protože dobře ovládali dva jazyky. Samozřejmě že u jednoho často měli slabší pravopis, ale domluvili se bez problémů oběma. Co mi ale nejde do hlavy jsou ryze čeští rodiče, kteří na děti schválně mluví (nepříliš dobrou) angličtinou. Proč? To se pak dítě naučí špatnou výslovnost a chyby a co z toho bude mít?

Každopádně je článek hodně k zamyšlení. S přítelem máme taky každý jinou mateřštinu, mluvíme spolu anglicky a on je navíc z bilingvní rodiny (ovšem ne anglicky mluvící). Nad výchovou případných budoucích potomků pak zůstává spoustu otazníků. On si myslí, že to bude naprosto v pohodě a jednoduché, já mám však z toho docela obavy.

33 medod | 13. září 2016 v 10:13 | Reagovat

A to ještě nevíte, co čeká vaše děti! To budete mluvit anglicky a děti budou rozumět každé druhé slovo. Teda ještě že jsem už veliký U nás to bylo tak, že otec mluvil a matka poslouchala. Potom něco řekla a my jsme s bráchou udělali. Tomu se říká demokracie, když je jasný co mám udělat. Na demokracii nenechám dopustit i když jsem žil jako dítě v komunismu" To se stávalo do školy, rodiče chodili do práce, nachystal jsem svačinu pro bráchy a to mi asi zůstalo. On ne. On to bere jinak. To on byl vždycky lepší a teď? Kluci nosí samé jedničky a táta má radost. Já jsem nosil pětky z diktátů, to je přece jasný a potom jsem to doháněl mluvnicí :-! Generace má. Má generace. Nikomu se do toho nechce? To si myslím! Co by se dalo ještě zlepšit? Každopádně se naučím mluvit Anglicky! Angličtina je světový jazyk č.1 Anglicky budou mluvit i naše děti! Angličtina jako jazyk robotů!

34 medod | Web | 13. září 2016 v 10:24 | Reagovat

Něco na konec.

35 Ginger White | Web | 13. září 2016 v 11:30 | Reagovat

A já si vždy myslela, že je to výhoda. To by mě nenapadlo. :-)

36 Amia | Web | 13. září 2016 v 12:46 | Reagovat

Stejně jako mnoho přede mnou mě nenapadlo, že by to mohl až tak velký problém.
I když po zamyšlení by nám to všem mohlo dojít - i jeden jazyk jsou děti učené. Jak dělá kravička, co je to za zvířátko... Takže s dvěma jazyky to chce větší trpělivost a důkladnější výchovu. Díky :-D

Jinak, naprosto chápu to nucení. Pořád ještě nesmím nahlas říct, že anglinu bytostně nenávidím, protože to rodiče vždycky naštve. Jenže díky tomu nucení a žádné jiné možnosti k ní mám takový odpor, že se mi reálně dělá špatně, když se jí musím intenzivně věnovat déle jak 30minut :-(

37 Sasanka | Web | 13. září 2016 v 15:36 | Reagovat

Jednou jsem znala holčičku, která byla z česko-italské rodiny. Až do nástupu do školky povídala v obou jazycích plynule, přecházela z jednoho do druhého, neměla žádné problémy. Až ve školce se jí začaly děti smát (nebo spíš nechápavě kroutit hlavou), jak to, že občas mluví nesmyslně - tedy česky. Poznala jsem ji, když jí bylo asi 5 nebo 6 let, tatínek na ni mluvil česky, ona mu rozumněla, ale odmítala česky odpovídat, používala jen italštinu...
Díky za tvůj článek, až doteď mě nenapadlo, že problém může nastat už doma, nikoliv až ve školce nebo škole.

38 Anita Barrasa | E-mail | Web | 13. září 2016 v 16:36 | Reagovat

[23]: Mám štěstí, že jsem se to později díky škole naučila. Teď rozumím celkem dobře - spíš mám problém s pravopisem.

39 A. | Web | 13. září 2016 v 18:26 | Reagovat

Díky za tenhle článek! Vždycky jsem si myslela, že to děti s dvěma mateřskými jazyky mají o moc lehčí a lepší, ale teď vidím, že jich vyhrála jen hrstka a že jsou i děti, které se s tím docela natrápily. :-(

40 sw | Web | 13. září 2016 v 18:28 | Reagovat

Ty jo! Nikdy mě nenapadlo o tom přemýšlet a už vůbec si to spojovat s nějakými nevýhodami. Pro mně hodně poučný článek! :)

41 BarbaraJane | Web | 13. září 2016 v 18:52 | Reagovat

Asi je to o přístupu rodičů. Zatím jsem potkala jen děti z bilingvních rodin, které s tím neměly problém, právě naopak - o to snáz se jim učily i další jazyky. Taky jsem se setkala s tím, že máma na dítě mluvila jedním jazykem a dítě odpovídalo druhým.
Zvláštní případ jsou jedni známí. Jsou to Poláci žijící v USA a mají dva malé syny. S nimi mluví doma polsky, ale kluci polsky mluvit odmítají, mluví prakticky jenom anglicky.

42 Terka | Web | 13. září 2016 v 19:51 | Reagovat

Mě tohle naprosto fascinuje. U nás ve škole bylo celkem běžné, že hodně dětí bylo ze smíšených rodin, spousta z nich navíc během života žila ve více zemích a tak mluvili i více jazyky - typicky třeba spolužačka od malinka španělsky a německy, do toho ještě plynule anglicky a ve škole se učila španělštinu :-D Maximum bylo asi 6 jazyků, ale potom tam byli i lidé, co u nich prostě převládal jeden jazyk a třeba česky moc neuměli i když to byli Češi :-) Kolikrát jsem uvažovala o tom, že bych si moc přála mít jednou biligvální dítě, ale když si tak čtu tvůj článek, tak si říkám, že to opravdu není žádná hračka. :-?

43 furahayamaisha | E-mail | Web | 13. září 2016 v 21:48 | Reagovat

No, já to mám tak, že máma je Slovenka, táta Čech a děda Maďar. Maďarsky neumím téměř nic, česky a slovensky plynule, ale přecejen to zase takový rozdíl není. I když, jak jsem zjistila, hodně lidí v mém věku (kolem 17) slovensky opravdu neumí a ve chvíli, kdy na ně promluvím slovensky, prostě nerozumí. (Nebo mám jen blbé spolužáky? :-D )

44 Viky | E-mail | 30. listopadu 2016 v 20:26 | Reagovat

Ahoj, měla bych na tebe takovou prosbu. Mám referát o bilingvní výchově a tvůj článek mě velmi zaujal, protože ukazuje i tu negativní stránku. Myslíš, že bys mi mohla odepsat přes e-mail na pár otázek? Všechno se to týká bilingvismu a samozřejmě to bude anonymní. Také jsem si říkala, že by bylo fajn přečíst při referátu tvůj článek. Opět připomínám, že by to bylo anonymní. Tak tedy pokud bys souhlasila, napiš mi prosím :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.