..........

Tomu, kdo mi způsobil velkou bolest

26. července 2016 v 14:46 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milá Hruško,

nepíšu ti kvůli tomu, že bych se chtěla usmířit. Možná bys o to stála, ale já se snažím zavřít dveře za minulostí jednou provždy. Myslím si, že se mezi námi stalo něco, co ti nejspíš nikdy neodpustím, protože to stále bolí, i když už se doba od té události pohybuje v řádech let. Je to něco, na co nejspíš nezapomenu, protože jsem tě považovala za svou nejlepší kamarádku i přes všechny ty hádky, které jsme předtím měly. Vím, že jsem je často zavinila já svou zbrklostí, obě jsme udělaly tolik chyb, které se časem nahromadily a vyústily v konec našeho přátelství. Vždy jsem si cenila toho, že jsme přátelé, ale brzy jsi mi ukázala, že pravý přítel se chová jinak. Sama jsi mi svým chováním otevřela oči a za to bych ti měla být vděčná, ale nevím, jestli se to, co cítím, dá považovat jako vděčnost. Spíš doplácení za přílišnou dobročinnost a další facka mému naivně uvažujícímu smýšlení.

Nechci to rozebírat, ani se v tom znovu vrtat a řešit to, co už bylo probráno tisíckrát a zrovna my dvě víme nejlépe, jak se to opravdu odehrálo. Vymlouvala ses, že to tak nebylo, ale to byla jen další lež. Další lež jako další říznutí nože hluboko pod kůži. Teď s odstupem času s tím už stejně nic neuděláme, protože je příliš pozdě. Ty rány jsou až příliš hluboké. Pokazily jsme to obě dvě, nechci házet vinu jen na tebe, také na tom mám svůj podíl a mohla jsem se lépe ovládat. Občas přemýšlet, než něco řeknu. Nemyslet jen na sebe, ale také uvažovat nad tím, jak se cítí druzí. Za tohle ti vděčná opravdu být musím - sice to nebylo moc příjemným způsobem, ale ukázala jsi mi směr, kterým bych se měla v budoucnu vydávat ve všech dalších navázaných přátelstvích, aby nedopadla tak, jako to naše.

Jen nám prospělo, když jsme přerušily veškerý kontakt. Asi bez sebe dokážeme žít lépe, než když jsme byly neustále spolu a lezly si na nervy. Jsme stále ty nerozumné hloupé cholerické puberťačky, které se budou pořád schopny pohádat kvůli každé hlouposti, i když spíš než o té hlouposti kvůli hádání, ať už o čemkoliv. Třeba jednou ten rozum dostaneme a pochopíme, že bavit se se rovnou nerovná neustále se hádat.

Na druhou stranu vím, že jsme spolu prožily i skvělé časy, za které jsem ráda a jednou na ně budu vzpomínat. Byla jsi jedna z mála, která pro mě měla pochopení, když jsem přišla do jiné země. A i díky tobě jsem si prožila sedm skvělých let na základce, kde jsme tvořili skvělou partu a všichni skvělí lidé a všechny společně strávené chvíle navždy zůstanou v mém srdci nesmazatelně zapsané. Ale je čas jít dál.

Sbohem,

A.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.