Strach
28. července 2016 v 12:11 | anita barrasa | z mého životaKomentáře
Páni.. velmi zajímavý článek, krásně napsaný. Když takhle nemám co dělat (jako například dnes), pročítám si blogy ostatních a tento tvůj článek je vážně úžasný, jeden z nejlepších, co jsem dnes viděla!:)
Nádherný článek!
Já mám taky ráda déšť, ale v některých okamžicích je dot nebezpečný!
Holka, ty bys měla být spisovatelka, tohle je fakt mistrovsky napsáno a nedělám si legraci! :)
Jinak já mám poslední dobou také ráda tohle rozbouřené počasí - když mi síla větru bere dech a kapky deště mi padají do tváře... Bouřky jsou úžasná, fascinující podívaná, ale jen pokud je mohu pozorovat hezky z bezpečí, někde uvnitř a přitom vím, že nikomu z mých blízkých nic nehrozí :).
Deštík miluju, ale jednou jsme jeli v totálním lijáku autem a to jsem se bála...
moc pěkně napsané!
já spíš déšť pozoruji z okna s knížkou
nechápu lidi kteří když prší tak se můžou zbláznit, jako kdyby z nebe padala nějaká kyselina
Ten nádherný pocit, když se člověk může vrátit do teplého, suchého domova je k nezaplacení. A ještě když tam na něj čekají milované osoby... :)
To mi připomíná citátod M.Horníčka: „Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerancí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.“
Hezky jsi to napsala, znám ten pocit, když mám o někho milovaného starost a lépe bych to nevyjádřila.

Zaujímavé
pekný blog 