..........

Dojmy z Davis Cupu, část druhá

23. července 2016 v 15:05 | anita barrasa |  z mého života
V sobotu situace na tribunách nebyla o moc lepší. V tomto ohledu se celé tři dny organizátorům opravdu povedly - hlavně, že splnily závazek vůči sponzorovi (Třinecké železárny), více jak polovinu vstupenek věnovalo právě sponzorům a kvůli jejich nepříchodu se z celé akce, která by byla schopna vyprodat i pražskou O2 Arenu, stala fraška. Dobře, nebudu se opakovat, nebudu řešit návštěvu - protože i tak byla atmosféra docela slušná a dokázala podpořit a rozklepat protivníka, jak bývá jejím posláním v domácích zápasech této jedinečné soutěže. Snažila jsem se také vehementně podporovat, stejně jako ostatní fanoušci obou táborů, ať to má ten správný náboj i v poloprázdné aréně.


Nastala sobota. Jak jsem naťukla ve čtvrtek, důvod, proč přijela i M. Hrála se totiž čtyřhra a v ní proti nám nastoupili čerství wimbledonští šampioni. Ovšem, že to jsme si taktéž nemohly nechat ujít. Pokud bychom nebyly jejich fanoušky, těžko bychom se vůbec seznámily a podnikly tenhle výlet. Slyšela jsem před vchodem několik celkem sebevědomých hlášek na to, v jaké situaci se čeští hráči ocitali. O tom, jak Francouze rozdrtí, že tam nemají žádná velká jména a už jistě počítali s druhým bodem. (Ach jo, proč mě vždycky tihle neználkové tak rozčílí.) Přála jsem si, ať je to naopak, ať jim moji oblíbenci ukážou, že nejsou světovými jedničkami nadarmo. Když jsem se pak svěřila otci s tím, že jsem fandila soupeři, myslela jsem si, že mi jako hrdý vlastenec pořádně vyčiní, ale nic se nestalo. Tak doufám, že mě zpranýřujete alespoň vy.

Čtyřhra nakonec nebyla tak jednoznačná, jak jsem předpokládala a přestože se nehrál ten nejlepší tenis, který mohly obě strany nabídnout, šlo o skvělou a napínavou podívanou. K radosti mé maličkosti a M. zvítězili Francouzi a k nelibosti sebevědomých českých fanoušků naši prohrávali 1:2. Přestože se v sobotu začínalo hrát už o dvanácté hodině a nevycházeli jsme skoro za tmy jako v pátek, stejně jsme nevyrazily nikam mimo hotel. Teď mě docela mrzí, že si z celých čtyř dnů nepamatují víc než jen auto, hotel, arénu, los a jednu krátkou chvilku na třineckém náměstí.

V neděli začaly závěrečné boje. V jednu proti sobě nastoupily týmové jedničky a čeští fanoušci se snažili ještě chytit poslední naděje, protože případná prohra už by byla tou definitivní. Jirka Veselý ještě probudil šance svého týmu vítězstvím v prvním setu, hrál o dost lépe než v pátek, bohužel to ani tak nestačilo. A zatímco M. radostně pokračovala v oslavách a v pondělí už mi vyprávěla, jak si povídala s ostatními francouzskými fanoušky a přiblížila se na pár metrů i k hráčům, já jsem o pár chvil později nasedala do auta a mířila zpět domů. V noci už jsme pod světlem pouličních lamp šťastně dorazili zpět domů. Usínala jsem zase ve své pohodlné posteli a nechala si o tom všem ještě jednou zdát. A pokud budu mít ještě někdy šanci vyrazit na Davis Cup, nebudu váhat. Takový zážitek za to stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna P. | Web | 25. července 2016 v 11:57 | Reagovat

Já nemám sport ráda, takže tyto věci jdou úplně mimo mě :) I když přiznávám, že to musí být skvělý zážitek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.