..........

Tomu, komu bych chtěla říct vše, ale bojím se

10. června 2016 v 17:57 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milý fotbalisto,

chci začít omluvou, protože jsem tě příliš brzy bezdůvodně odsoudila. Ale jsem ráda, že jsi mi dal najevo, že nejsi takový, jaký jsem si myslela. Naše první setkání u večeře u nás doma dopadlo katastrofálně, ani bych si nemyslela, že se ještě někdy dobrovolně setkáme a netušila jsem, že se chytneš mé trapné nahrávky s běháním. Když jsme se domlouvali, vůbec jsem nevěděla, co si mám myslet. Postával jsi tam a nechával za sebe hovořit ostatní. Říkala jsem si: Bude mi to stát vůbec za to, ztrácet čas s někým, kdo se ani neumí vymáčknout? Obávala jsem se, že dojde k setkání, kde vedle sebe poběžíme, ale ani jeden ze sebe nedostaneme kloudného slova. A takovým trapným situacím se snažím vyhýbat obloukem.

Teď jsem ale ráda, že k tomu běhání došlo, protože nedopadlo tak, jak jsem očekávala. O víc jak měsíc později - ale opravdu nemůžu za to, že jsem onemocněla - ale vím, že jsi se o mě zajímal a o to víc jsem věřila, že naše třetí setkání bude do třetice to správné. Zkrátka, že do toho oba vkročíme tou správnou nohou a dozvíme se o sobě pravdu z našich vlastních úst, ne zprostředkovanou někým dalším, jako tomu bylo do té doby.

Nebudu opakovat, co vše jsme si vyříkali. Jak jsme probíhali vesnicí, jen ty a já, obklopeni jen kolem plynoucí přírodou, konečně bez nikoho, kdo by mluvil za nás. Tím, jak jsme byli osamoceni, mi přišlo, že jsi konečně přestal být až příliš upjatý, spadlo z tebe napětí, které tě zasypávalo, když si stál vedle svých přátel. Dozvěděla jsem se věci, díky kterým jsem pochopila, s kým jsem to měla tu čest. Stále mě mrzí, jak se upínáš ke svým přátelům a vím, že asi nebudeš andílek i přes tvůj pohled říkající "já nic, já muzikant", ale to od tebe ani neočekávám.

Teď si o tobě myslím, že jsi skvělý kluk, se kterým mám celkem dost společných vlastností. Vyprávěl jsi mi o některých svých strastech a celkem jsem se až divila, co všechno jsi mi byl rovnou schopný říct za tak krátkou dobu, jakou se známe. Ale díky těm věcem vím, že máme možná dost stejných problémů a tak bys mi mohl pomoci s tím, co trápí mě, tak jako já bych mohla pomoci tobě. Zatím nemám odvahu, abych se ti svěřila. Bojím se reakce a také prozrazení tajemství, které má tu čest znát jen hrstka lidí, jen ti, kterým opravdu důvěřuji.

Nevím, jestli se mezi ně zařadíš, ale vím, že bych tě neměla posuzovat podle jedné situace. Doufám, že se mnou zůstaneš takým, jakým jsi byl při běhání a možná jednou budeš právě ty tou osobou, která mě dokáže pochopit takovou, jaká jsem.

A.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sariklen | Web | 10. června 2016 v 19:14 | Reagovat

Tak snad se ukáže, že je hoden Tvé důvěry :) Nech tomu čas ;)

2 Sabča | Web | 12. června 2016 v 16:27 | Reagovat

super blog, zvu tě na svůj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.