..........

Rodičům

13. června 2016 v 17:43 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milí rodiče,

budu muset tenhle dopis napsat dvakrát, nebo rozříznout na dva díly, protože je musím rozeslat do různých směrů. Nebojte se, nechci vám nic vyčítat, to bych ani nemohla. Lidé se scházejí a zase rozcházejí, je to součást života. Nic netrvá věčně. Nechci nadávat a stěžovat si, protože jsem si tím prošla s vámi, možná jsem to nechápala více než vy dva dohromady, možná jste si vy mysleli, že to je jen váš problém, ale my, děti, jsme trpěly z této situace nejvíce. Těžce jsme to období překonávali a budeme tím poznamenáni do zbytku našich životů. Ale takové věci se dějí a mě to jen motivuje k tomu, abych ve svém životě byla obezřetnější a vyvarovala se těm chybám, které se staly vám.

Jsme teď rozdělená rodina a musíme se s tím vypořádat. Nejsme ostatně jediní na světě a myslím, že je spousta rodin, která to má mnohem těžší. My jsme se rozdělili sice celkem narychlo, ale čas rány zacelil a teď si myslím, že tak dokážeme žít celkem bez potíží. Občas jsou chvíle, kdy zavzpomínám na staré dobré časy a chvíle, kdy doufám, že to bude zase jednou takové, jaké to bylo, že uvidím zase mámu a tátu společně a budeme jako fungující rodina. Sejdu po schodech ze svého pokoje a zjistím, že tam máma není, že nesedí na naší pohovce jako před lety, ale že sedí na jiné, kilometry vzdálené. Vrátím se do přítomnosti a budu se muset smířit s tím, jaké to je teď, a že se staré časy nevrátí. Že už my čtyři fungující rodina nebudeme, když už jsme se všichni stali součástí jiných, nových životů.

Zvykla jsem si na situaci, která teď je, a myslím si, že po letech nedorozumění jsme našli způsob, jak žít bez problémů. Na začátku byl život s dvěma chlapy těžký, najednou jít do něčeho nového bylo obtížné. Ale vím, že jsem takhle spokojená. Jsem ráda, když za mámou několikrát ročně zajedu, popovídáme si. Vím, že se na mě vždy těší a máme si toho tolik co říct, co jsme si během společného života říct nestačily. Mívaly jsme spolu špatný vztah, kdy jsme se k sobě ani jedna nechovala tak, jako bychom měly - jenže právě díky těm neshodám jsem pochopila, že ne všechno bylo chybou mé matky, ale zamyslela jsem se také sama nad sebou a svým chováním. A pochopila, že jsem se také dost podílela na rozštípení naší rodiny. Od té doby chci, aby naše vztahy byly co nejlepší. Nikdy jsem si mámy více nevážila a jsem ráda, že jsem k tomuto prozření dospěla ještě před tím, než jsme se stačily rozejít jen ve zlém.

Možná jsme se i díky rozdělení více sblížili. Vím, že i když mám rozvedené rodiče, můžu se na oba spolehnout a vím, že oba tady pro mě vždycky budou, i když nebudou žít spolu. Jsem ráda, že vás mám.

Vaše dcera
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artis | Web | 14. června 2016 v 19:31 | Reagovat

Je krásné, že můžeš vlastně říct, že si ve svém (vlastně ve vašem společném rodinném) neštěstí našla i kus štěstí. Je dobré si s rodiči rozumět.
Také mám rozvedenou rodinu, ale otec se mě a mé sestry tak trochu asi zřekl/ štítí (?), jelikož se mi už 7 let není schopen ozvat, ačkoliv já se o to snažila. Dost to bolí, ale tuto ránu zacelil můj nevlastní otec, který učinil mou mamku šťastnou a k nám se chová jako k vlastním.

2 Anita Barrasa | E-mail | Web | 15. června 2016 v 17:12 | Reagovat

[1]: Vím, že na tom zdaleka nejsem nejhůř a právě proto si vážím i toho, co mám. S tvým otcem mě to mrzí, jeho rozhodnutí mi připadá sobecké, i když to možná nedělal bezdůvodně a možná je lépe, když se o tebe zajímá sice nevlastní otec, který má ale celou vaši rodinu opravdu rád.

3 Silwiniel | Web | 5. července 2016 v 13:29 | Reagovat

To je hrozně smutné a zároveň krásné - krásný je tvůj postoj, je vidět, že jsi silný a zároveň citlivý člověk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.