..........

Raz, dva, tři, čtyři...

4. června 2016 v 19:27 | anita barrasa |  z mého života
Celkem dlouho jsem dokopávala k návštěvě posilovny. Řekla jsem si, že až budu mít mimořádně dobrou náladu, tak místo víkendového běhání vyrazím vypotit hormony na pár hodin na nějaké ty posilovací stroje. Že budu běhat na pásu, zvedat činky a budou ze mě stékat krůpěje potu. A až odejdu, budu mít svaly na rukou a na břiše pekáč buchet (ale ještě v normě, zase nechci vypadat jako kulturistka). Mívám občas dost naivní představy.

Několikrát jsem si řekla, že DNESKA vyrazím, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Našla jsem si výmluvu, že je moc zima, moc teplo, nebo že nemám chuť být mezi desítkami fanatických cvičících magorů, kteří by mě strhli k sobě, nebo že si radši zajdu zaběhat jen proto, že je to snadnější a levnější. Poslední výmluvou bylo, že tam nechci jít sama a počkám si, až se někdo uráčí přemluvit sebe k tomu, abychom si zasportovali společně. Mám kolem sebe samé neskutečně liné tvory, že je téměř nemožné někam jít sportovat.

Nakonec nebyla potřeba to plánovat týdny předem. Pohádali jsme se s bratrem, rozohnila jsem se kvůli jeho hloupým pubertálními kecům a trapným narážkám (na moje ego smrtelné rány). Nechtěla jsem dál pěnit doma a zničit svůj nově nabytý pořádek, takže mě napadlo vyrazit se vytřískat do posilovny, vzala jsem batoh, do něj hodila to nezbytné a uháněla na vlak. Bylo příjemné teplo, takže jenom v mikině, svém speciálním sportovním úboru a cestu na místo určení jsem si zkrátila během.

Jako první jsem vyrazila k baru, kde postával takový milý sympatický chlapík, přibližně třicátník, dost vypracovaný (kdo jiný než pořádně vypracovaný chlap by měl pracovat ve fitku, že) a povídal mi o energetických nápojích a tyčinkách, potom mi ukazoval, kde co je. Byla jsem ráda, že se mě tak sám od sebe ujal, protože jinak bych se tam motala jako zbloudilá turistka. Taky jsem byla ráda, že mi vysvětlil, jak se jaký přístroj ovládá, protože pouštět blondýnu bez vysvětlení k nějakému stroji, to by byla sebevražda.

Chvíli jsem se přemlouvala, nakonec jsem na doporučení začala s rozcvičkou a nakonec se rozhodovala, na kterou z toho nepřeberného množství různých cvičebních přístrojů. Musela jsem zase zavolat trenéra, aby mi opět vysvětlil a ukázal, jak se s tím pracuje i v praxi. Teprve v praxi jsem totiž ucítila, jaký účinek takové přístroje mají, jak účinně posilují snad každý sval na těle. Cítila jsem při každém přístroji právě ten sval, tu bolest, která ale vždycky značí posilování a správné namáhání svalu.

Zůstalo mi to i nějakou tu chvíli poté, z posilovny jsem vycházela s dobrým pocitem a spokojeností s dobře odvedenou prací. Celkem se i těším na další návštěvu, možné další popovídání s sympatickým barmanem a novou energetickou tyčinku do mé slavné sbírky. A taky na cvičení, samozřejmě!

Jenom doufám, že se ze mě nestane cvičící závislák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.