..........

Podivné prázdno

22. června 2016 v 18:08 | anita barrasa |  z mého života
Po několika probrečených dnech se moje smuteční nálada převrátila do opačného extrému. Už jsem se přestala prohrabovat starými dopisy a připomínat si jimi minulost, protože teď, kdykoliv bych znovu pročítala ta slova, která ve mně vzbuzovala předešlé dny návaly emocí, neuronila bych pro ně ani slzu. Nepřemýšlela bych nad tím, jen bych tupě zírala na obrazovku, četla každé slovo několikrát, opakovala, hláskovala, ale nic by ve mně stejně nevzbudilo, neprobudilo to prázdno v nitru mé duše. Připadám si teď jako necitlivka a větší ignorantka světa, než bývám obvykle. A to jen kvůli jednomu hloupému dopisu. Občas až nemůžu uvěřit, jaká dokážu být hloupá a naivní. Lidé v mém okolí se mě toho mermomocí snaží zbavit a vyčítají mi, že jsem se chovala jako ubulený spratek a teď jako sobec všímající si jen vlastních problémů. Všichni si myslí, že mají pravdu. Jenže já se toho nedokážu zbavit. Nedokážu zapomenout. Nedokážu nad tím mávnout rukou a pokračovat dál v běžném životě. Nedokážu se svým náladám ubránit. Vzalo mě to. A můj mozek, obvykle racionálně uvažující, taktéž stávkuje. Dokáže někdo pochopit, že já s tím taky bojuju a snažím se zapomenout, ale nejde to tak lehce?

Píšu si s kamarádkou, vypráví mi vtipné historky, ale nejsem schopna je pochopit, nezasměju se jim, protože můj mozek se rozhodl, že teď bude všechno sabotovat, mimo jiné i pokusy o pobavení a zlepšení nálady, které mi kamarádka ráda poskytuje a místo toho, abych jí za ně byla vděčná, že je jedinou osobou na světě, která se mě snaží rozveselit, ne mě ještě více dostat dolů, než dokážu být, jako přímo ukázkově moje spolužačky a celé moje okolí. Prý se svým aktuálním chováním snažím jen přilákat pozornost. Jistě! To je fakt to poslední, po čem teď toužím. Spíš bych chtěla, aby mě nikdo neviděl a nikdo se o mě nezajímal. Tím neříkám, že jsem stále ve středu pozornosti, ale pořád mám kolem sebe příliš mnoho lidí, než vidět chci. Nebo spíš nechci, aby oni viděli mě.

Naštěstí mě teď čekají poslední dva dny ve škole a potom prázniny, kdy si naordinuju na pár týdnů čas jen sama pro sebe. Pár týdnů litování, ve kterém mi nikdo nebude bránit. A třeba díky tomu konečně zapomenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef | Web | 22. června 2016 v 18:58 | Reagovat

Docela ti asi rozumím. Snad se to brzy zlepší :)

2 Selfish Platinum | E-mail | Web | 24. června 2016 v 7:51 | Reagovat

Krásně napsaný článek! Doufám, že Ti brzy bude lépe a že si skvěle užiješ prázdniny :-)

3 Anna | Web | 24. června 2016 v 15:32 | Reagovat

Přestože je článek naprosto úchvatně napsaný, lituji tě. Každý to zažívá, tyhle věci okolo vztahů a každý se tomu snaží předejít. Budu se opakovat jako předchozí dvě dívky komentující tento článek, ale i já doufám, že se to zlepší a že zapomeneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.