..........

Klukovi, do kterého jsem zamilovaná

29. května 2016 v 13:30 | anita barrasa |  30denní dopisová výzva

Milý princi,

sama se divím tomu, že jsem se odhodlala k takovému činu, jako se vypsat ze svých citů. Je to něco, k čemu jsem se přemlouvala dlouho, přemýšlela, jak to pojmu, až jsem doufala, že to vyplyne tak nějak přirozeně. Asi je to teď pozdě, ale přišel čas, kdy se z toho potřebuju vypsat. Ze všech svých pocitů, které jsem záměrně nechávala chladné, i když ve mně kolikrát bouřily jako sopečná erupce.

Strávili jsme spolu několik týdnů, vždycky ve tvé domovině. Nezapomenu na to, jak jsme se setkali poprvé - bylo mi v té době sotva čtrnáct, byla jsem malé ptáčátko, které se rozkoukávalo v cizí zemi. O dva roky později už jsem přijížděla dospělejší, s kratšími vlasy, s odlišným myšlením a odjížděla se zamotanou hlavou a naivní vírou v naše budoucí společné časy, kterou jsem živila ještě následujících pár let. Myslela jsem si, že to vyprchá, ale možná tím, že jsme pokračovali v psaní dopisů, to zůstalo takové, jako při odletu na madridském letišti.

Ani nevíš, jak často k tobě během svých myšlenek zabloudím. A nejspíš je ti to jedno, i když tvrdíš, že tě psaní se mnou baví. V poslední době se z toho stala z tvé strany spíš povinnost, zatímco já se těším, kdykoliv mi od tebe přijde třeba jen pár slov s tím, že jsi neměl čas, protože bylo v obchodě příliš mnoho práce. Věřím ti, že jsi pracovitý a čestný kluk - přesně takový, jakého jsem tenkrát na dovolené potkala, a věřím, že jsi mi odpustil těch pár mých hloupých připomínek, které občas nechtěně vypustím.

Hypnotizuji fotku z loňského léta, kterou jsi mi poslal. Vypadáš na ní neskutečně šťastně, vyrovnaně, přeju si, abych tak vypadala taktéž, ale můj úsměv na fotce, kterou jsem ti poslala obratem, je umělý, hraný, nasazený na mém obličeji jako maska. Protože kdykoliv přijde léto, ocitnu se v spoušti vzpomínek, které mě zamknou do pout minulosti, od nichž se nedokážu odpoutat. Proto píšu tenhle dopis, možná mi přinese úlevu. Ruce se třesou i při psaní na klávesnici. Mažu vše a neustále přepisuji, protože to chci napsat co nejlépe, abych vyjádřila tisíce myšlenek, které proletují mou hlavou.

Chci ti říct, jak moc tě mám ráda, a asi to bude znít jako klišé, ale takhle jsem se nikdy necítila. Nikdy to nebylo takhle silné, takový cit, tolik emocí. Ty to tak možná necítíš, ale já už jsem potřebovala vyjádřit, co ve mně je, a chtěla jsem, abys to věděl hlavně ty, i když bylo těžké s tím jít ven. Doufám, že to nezkazí naše skvělé povídání, protože rozhodně nechci, aby to skončilo. Je to něco, bez čeho si nedokážu představit život. A i když teď to nebude takové, jako dřív, chci, abys na mě nezanevřel, přestože tuhle kapitolu budeš chtít uzavřít. Že na mě nezapomeneš jako na zbloudilou turistku v davu.

S láskou,

Anita
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natálie | Web | 1. června 2016 v 7:33 | Reagovat

krásné :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.