..........

Bez energie

9. května 2016 v 14:42 | anita barrasa |  z mého života
Chřipku už mám definitivně za sebou, teploty se ustálily do normálu, kašel mě netrápí, posmrkám ne tuny kapesníčků, ale jen balíček denně, klouby nebolí. Myslela jsem si, že bych mohla znovu vyrazit do školy, chyběla jsem už dost. Meškat výklady taky není zrovna to nejlepší, hlavně z matematiky nebo práva, kde potřebuju výklad k tomu, abych látku pochopila. Když už mi bylo líp, nebyl důvod, proč meškat dál.

Ráno jsem odhodlaně vstala o půl hodiny dřív, připravila si učení a také bohatou snídani, abych měla po ránu energii. Jak jsem si přišla chvíli nabuzená, rychle to opadlo. Už jsem se vydávala na nádraží, kam to není ani hloupý kilometr, ale nemohla jsem asi po třetině cesty, zmohla mě únava a byla jsem ráda, že jsem došla na nádraží a padla na lavičku. Zavolala jsem zpět tátovi, ať pro mě přijede, protože nejsem schopna dojet do Liberce a ještě tam ujít cestu ke škole.

Vždy jsem byla přesvědčena, že se mi tohle nestane, že když mi budou docházet síly, jen silou vůle se dostanu tam, kam chci. Ale zbývalo mi pochopit, že mám také své limity. Je pravda, že když v běhu na 5 kilometrů běžím ten poslední před cílem, dokážu ze sebe vyškrábat zbytky sil a ještě navýšit tempo, ale s oslabenou imunitou ani nedojdu na nádraží. Je to tvrdá rána, ale nezbývá mi, než se s tím smířit.

Teď ještě zůstanu pár dní doma a budu polehávat v posteli s knížkou (minulé dva týdny jsem strávila před televizí s Doctorem Who a tenisem, takže by to chtělo nějakou změnu). Není to činnost, na kterou bych si stěžovala, naopak ji dělám moc ráda. Co mi dělá větší starosti je příští týden - začíná nám příští týden sportovně-turistický kurz. Na ten jsem se těšila, ale se svým aktuálním stavem tam asi nebude mít nic moc dělat. Smůla v ten nejhorší moment. A není to to jediné, o co jsem přišla. O exkurzi do firmy, kam jsem se chtěla podívat, nebo o běhání s fotbalistou. Venku je krásně, nejraději bych byla tam. Ale co nadělám?

Jednoduše věřím, že opravdu existuje živá voda a někdo mě s ní pokropí, abych zase získala ztracenou energii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cincina | Web | 10. května 2016 v 9:53 | Reagovat

Nemoc hravě překonáš, chce to jenom čas:D Nedivím se, že se ti chce do školy:) Zameškávat látku není nic příjemného.

2 - El | Web | 18. května 2016 v 16:30 | Reagovat

Vím, jak se cítíš, já se svou imunitou jsem také v jednom kuse nemocná, ale musím zaklepat, že poslední dobou to je už docela v pohodě. Bývaly ovšem časy, kdy jsem byla každý měsíc v posteli... ať už s chřipkou, angínou či s letním specialitkou - úpalem.
V poslední době se snaží být trochu víc otužilá.. proto ten bazén po večerech..:D Ale zabírá to :) Člověk by měl začít nebýt tak moc choulostivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.