..........

Dost bylo snů

20. dubna 2016 v 19:49 | anita barrasa |  téma týdne
Byla bych ráda, kdyby stačilo říct "dost bylo snů" a všechny naivní představy by zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. V mých snech je právě častým pomocníkem kouzelný proutek, možná kouzelnická hůlka, jakou kouzlí hrdina mého dětství Harry Potter (dobře, zůstal jím i doposud, protože u žádné knížky necítím tolik emocí a vzpomínek). Mám pocit, že vždy stojí v povzdálí a když se schyluje k nepříjemné situaci, vždycky zasáhne k mému prospěchu, přesně tak, jak by se to v realitě nikdy nestalo. Zdá se mi o věcech, které bych chtěla, aby se uskutečnily jinak, ale je to nereálné. Sny mi dávají naději, že by to mohlo být jinak, ale vždy tvrdě narazím hlavou přímo do zdi a když se budu vzpamatovávat, provázet mě budou posměšně noční můry s ďábelským smíchem v pozadí, abych se udržela co nejdéle ve stavech beznaděje.

Čím více se blíží léto, tím více se mi vrací představy o horkém Španělsku. Přestože už to budou brzy dva roky, teď to cítím, prostřednictvím svých snů, jako kdyby se to odehrálo včera, jako kdybych ještě byla v Madridu, dalšího dne vyjdu ven a ucítím na sobě pálení horkého slunce, kolem sebe ty lidi, mezi kterými jsem nejšťastnější a večer při diskotéce znovu uslyším tu píseň, jejíž jméno sice neznám a jejímž slovům nerozumím, ale na její melodii nejspíš nezapomenu, protože ona mi neustále zní v uších, ona podtrhává atmosféru všech mých snů.

Doznívají poslední tóny a já se zase pomalu probouzím ve tmavé místnosti, pomalu vstávám a odkrývám závěsy, z nichž na mě vyskočí šedá barva jarních rán a ten pocit, že opravdu nejsem ve Španělsku, ale v České republice a místo vlnění boků mě čeká dlouhá cesta do školy a místo milých lidí budu potkávat jen otrávené obličeje naštvaných spoluobčanů.

Po celý zbytek dne mě ničí to, jak se možná zdá, bezstarostné bezelstné snění, místo reality pobývání ve fantazijním světě, prolínajícím se mými sny. Možná si říkám, jak jsou ty sny osvobozující a krásné, protože je jednoduše lehčí se zasnít a bloumat se v sladkých představách, ale na druhou stranu si říkám, jak se tím okrádám o čas, který bych mohla věnovat reálnému životu, protože ten rozhodně není na to, abych ho celý jen prosnila. Jenže se ptám: jak říct snům dost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 22:21 | Reagovat

Mně třeba sny dodávají energii... Něco dělat, něco změnit, aby se změnily ve skutečnost.

2 Fredy Kruger | 23. dubna 2016 v 1:20 | Reagovat

" Třicet piv vypil jsem !
... dobře mi je !!
Žiji teď ve světě fantazie ......

Chci astrálně cestovat prostorem !
Bill Wohonn  už cítí....
" Už to de !!
teď  duše se oddělí  od těla "

... výkřiky :  " Já jsem to věděla !!"

( to matka řve )
... otec, děd, bába,
i teta se strýcem povstává !

I děti ! ( šest dívek  a  sedm chlapců )
... i ti, rychle povstali ze kavalců
zmateni po spánku, zděšeni
krkáním bratra  a prděním !!

... opilý chlapec... prd, krknu, zívnul

" Kýbl ! rychle přineste kýbl !"

Stýc ale všechno hned vyřešil :
... " Na dvůr s ním !  zbavme jej přístřeší !
... ty za nohy vem ho, ty za ruce !!... jedem !!"

..... hoch vyhozen na dvůr  otcem i dědem !
Muži si odplivni :  " Kanec ten... jeden !!"

Již všichni jsou zalezlí ve chýši
z rozrušení  se utiší,
za chvíli  jizbou zní  chrápání !

... jen venku  na dveře  škrábání :
" Hajzlové mizerní !... dědek i bába !
matka,  ot,  strýc s tetou !!"

... hoch marně škrábá !

3 Nebulis | Web | 23. dubna 2016 v 17:57 | Reagovat

Podle mě není třeba se snů vzdávat... Jen najít zlatou střední cestu mezi sny, které tě posouvají dál a sny, které navždy zůstanou jen v tvé hlavě. Beze snů to ale není ono.

4 Artis | Web | 24. dubna 2016 v 23:10 | Reagovat

Já mám sny, které jsou realitou. A má realita jsou sny. Občas jsou rozdílné jen detaily. V realitě mohou způsobit komplikace a bolest, ve snu novou radost a poznání.
Nebo naopak?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.