..........

Orientace v nepořádku

28. března 2016 v 19:00 | anita barrasa |  101 cílů za 1001 dní
Zrovna se tak dívám na svůj seznam 101 cílů na 1001 dní, který zatím splňuji pouze pravidelným běháním, čtením knih a sledováním Doctora Who. Vzala jsem si od začátku do parády ty časově náročnější, což je super. Ale taky musím nějak začít s těmi ostatními. Tyhle budu dělat v létě, tyhle příští rok, na tyhle můžu zatím vůbec zapomenout, tohle uvidíme, jak se rozvine...

Přeskakuju a seškrtávám jeden po druhém, až se dostávám k 46. bodu - Udělat si systém ve svém pokoji - a po pohledu do všeho nepořádku kusovitě rozsetém po celém pokoji pochopím, že jednu věc, kterou jsem měla udělat už pěkně dávno, je tady udělat nějaký systém. Kdybych nějaký systém měla, nemusela bych se vždy, když cokoliv hledám, obtěžovat nejprve odstraňováním překážek k poličce nebo ke skříni, odhazovat knihy, které stojí na hromádce papírů ke studiu a dalšími dost podobnými situacemi.


Tak jsem se rozhodla, že svůj pokoj pěkně vysmýčím, že neuvidím na první pohled žádné smítko. Ve středu po škole jsem koupila nalepovací štítky, abych pro začátek věděla, kam sáhnout pro tuhle věc, než se ve všem náhlém roztřízení zorientuji. Nedovedla jsem si totiž představit, že by všechno mělo nějaký řád (normálně si přeju vrátit se k mámě, aby mě vždy donutila si to tady uklidit a byla zvyklá na pořádek, ne na nepořádek, jako jsem při soužití s dvěma chlapy) a to hledání by bylo tak snadné. Nepředstavitelné. Snadné hledání a žádné odhazování a tvoření většího nepořádku...

Začala jsem u těch relativně "nejuklizenějších částí", otřela jsem prach, naskládala pár cédéček do úhledného sloupku, všechny tužky, propisky a nůžky povalující se kolem uklidila do hrnku. Odnesla ty čajové zase do kuchyně, kde je pak objevil táta a půl hodiny přemýšlel, jakou náhodou se tam zase dostaly, a také talíře a různé balíčky, protože jsem poslední dobou jedla více u sebe v pokoji než v jídelně. Jsem hrozný prase, to je pravda. Měla bych s tím něco dělat. Kdo má nějaké tipy jak naučit prase chovat se jako člověk, neváhejte a svěřte se mi s nimi.

Potom jsem se dostávala k tomu horšímu. Hromada knih, prokládaná papírky, školními sešity, učebnicemi, každý večer každá na jiném místě, protože skoro každou hodinu docházelo k pohybu a prohledání všech stohů stojících buď na zemi, nebo některé i na zbývajícím prostoru psacího stolu. Nastalo tak pečlivé třídění do všech kategorií. Během třídění bylo všechno na desítkách hromádek a při pohledu z dálky to vypadalo snad hůře než předtím, když tam stály hromady dvě. Třídění jednoho papíru po druhém sice trvalo dlouhou dobu, četla jsem své staré spisy, pobrečela si nad vzpomínkou na bývalé spolužáky, spoustu zbytečných papírů jsem vyhodila a někdy toho možná budu litovat, ale teď jsem ráda, že má každá věc své místo, svou poličku prozatím polepenou štítkem, takže se stačí podívat na přihrádky u psacího stolu a už přesně vidím, co kde mám. Mám v plánu ještě udělat nástěnku a taky seřadit knihy, které jsou teď ve spodním šuplíku, do nějaké přehledné malé knihovničky. Uvidíme, jak dlouho mi tohle pořádkumilství vydrží.

Myslela jsem si, jak mám hotovo, ale stačilo se podívat pod postel a na odkladiště, kde mám položenou kytaru, raketu a tenisky. Netušila jsem, že zrovna v těchto prostorech se taky skrývá tolik špíny a nepořádku. Než jsem všechno vytahala, pokoj byl zase celý zaprášený a mohla jsem začít zase od začátku.

Nakonec jsem tím strávila celé odpoledne, alespoň jsem měla výmluvu na to, proč se neúčastnit hloupého koledování, které se dělalo jen, když jsme byli malí, ale letos občané vesnice nezaháleli a vydali rozkaz: Všichni do rukou pomlázky a jde se mlátit ženský koledovat! Babička přidala své povídačky o tom, jak kdysi dostávali peníze, za cenu přimět nás se přidat k ojedinělé společenské akci, bratr se toho chytil a básnil o tom, jak z něj bude do večera boháč.

A přestože je večer, nikdy není pozdě na pořádnou spršku (pro bratra už druhá, po tom, jak se chudý vrátil domů) a navrch naplácat posvátné mužské zadky - o přestupném roce se přece tradice obrací. Dávejte si pozor, chlapci!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. | Web | 31. března 2016 v 20:00 | Reagovat

Hehe, takové stavy jsem měla dříve. Teď už jsem pořádnější. Respektive všechen bordel byl vyházen a už se netvoří. Hlavně je to určitě tím, že jsem na intru a když přijedu domu, tak se nic vytvořit nestihne. Člověk je rád, že sedí/leží - odpočne si a v neděli už zase letí na intr.
Ať ti pořádek vydrží co nejdéle.

2 cincina | Web | 1. dubna 2016 v 18:44 | Reagovat

Wow, tak pořádek v pokoji ti chválím:D To já jednou za čas se rozhodnu udělat generální úklid. Hlavně se mi musí chtít uklízet. Když mě někdo nutí, tak se seknu a neudělám nic:D Ale když se mi chce, tak mě to uklízení i baví... pustím si songy a jedu si svoje:D

3 all-is-magic | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 19:18 | Reagovat

Tak já dělám úklidy vždy tak nějak v průběhu roku, jsem docela pořádný člověk, nedokázala bych mít ve všem zmatek :D
A taky mi přijde někdy lepší uklízet než se učit :D

4 Invisible H | Web | 21. března 2017 v 19:12 | Reagovat

Já bych u svého pokoje začala tím, že bych všechno vyhodila. Bohužel v tom pokoji nežiji sama :D
Ty výzvy ti jdou dobře, jak koukám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.