..........

Kdo jsem

15. února 2016 v 20:13 | anita barrasa |  anita barrasa
Nebojte se, nejsem sněhulák. Ani ten pták v záhlaví. Přestože bych se nejraději občas zavrtala do sněhu, dala si mrkev na nos a čepici na hlavu, případně vzletěla do oblak (jak už jen zní název tohoto blogu). Raději se ocitám ve svém fantazijním světě, než v realitě. V mém světě je totiž všechno růžovější, šťastnější, hezčí než právě v realitě. Bývám duchem nepřítomna, je o mně prohlašováno, že jsem ignorant světa, což pravdou je, raději ignorovat okolní svět a nevidět tu skázu - ale nikdo neví, co se děje uvnitř mé hlavy.

To se neví ani ve chvílích, kdy nespím s otevřenýma očima. Vypsat moji povahu by bylo příliš složité, protože se mění jako aprílové počasí. Střídá se špatná nálada, kdy do všeho buším, na všechny křičím, musí být všechno po mém, s dobrou náladou, kdy bych neublížila ani mouše (dobře, té možná ano, když mě někdo otravuje déle než pár sekund, tak na něj vyletím i v dobré náladě). Potom ještě zasněná nálada, ve které už vůbec nejsem nebezpečná, avšak jen pokud moje sny nejsou příliš reálné. A pak tvořivá nálada. Tu bohužel mívám málokdy, a když už, tak jsem zde, na tomto blogu.

Abych se představila, jmenuji se Anna, ale na blogu vystupuji pod přezdívkou Anita Barrasa. Narodila jsem se přesně 59 let od počátku 2. světové války kdesi v Německu německé matce a českému otci. Vyrůstala jsem hlavně s otcem, který v Německu nenašel uplatnění, máma měla skvělou a dobře placenou práci a mě s bratrem vždycky trochu přehlížela, ale nemohli jsme jí to mít za zlé. V sedmi letech jsme se přestěhovali do jedné severočeské vísky, která je sice blíž k Polsku než Německu, ale bylo mi tady lépe (moje čeština byla vždy kvalitnější než němčina, bratr dokonce německy neumí vůbec). Na konci roku 2013 nás matka odvezla do Německa, aniž bychom si to přáli, bojovali jsme s tím dlouho, soudili se, než byl rozvod podepsán a s tátou a bratrem jsme se vrátili do Čech. Matka žije dosud v Německu a snažím se ji navštěvovat co nejčastěji - i přesto, že naše vztahy poměrně ochladly.

Studuji druhý ročník Obchodní akademie, oboru Veřejnosprávní činnost, který klade důraz na cizí jazyky - to je pro mě jako stvořené. Naše škola nabízí i francouzštinu, ale nechala jsem si němčinu z důvodu, že teď jsem s ní v kontaktu velmi málo, tak nechci, abych ji časem zapomněla, při matčině návštěvě by to asi nebylo to pravé ořechové. Kromě němčiny a češtiny se snažím mluvit anglicky a španělsky - tu se učím pečlivě sama, je to v lecčem těžší než ve škole, ale to neznamená, že se to naučit nedá.

Ráda hraji na kytaru i na klavír - zatím velmi amatérsky, ale potřebuju mít pocit, že je ještě co zlepšovat a že je toho dost. Nedokázala bych žít bez sportu, občas když píšu článek, zvednu se od klávesnice a ucítím potřebu se jít někam projít, proběhnout. Kdysi jsem měla možnost hrát závodně tenis, nicméně mě zastavilo zranění, kvůli kterému jsem musela s velkou zátěží skončit. Ráda si zahraji i teď jen pro radost, i když už mi za těch pár let přibyly centimetry a nemotornost, takže jsem občas ráda, že míč neodpálím do řeky vedle kurtů. Začala jsem před půl rokem s běháním, mým snem je jednou běžet maraton, ale k tomu povede ještě dost trnitá cesta a léta tvrdé dřiny.

Kromě toho miluji knihy a psaní povídek, které se v období tvořivé nálady budu snažit psát sem. Pokud se poštěstí, budu sem psát i o svých cestovatelských zážitcích (jinak jen o obyčejných z mé vesničky). Zatím jsem procestovala dost památek po Čechách a malé části Německa. Zamilovala jsem si Vídeň, Bulharsko a hlavně Španělsko, kde jsem byla zatím dvakrát a na své první návštěvě jsem potkala svého prince, malého "torera" (s býky naštěstí nezápasí). Toho, se kterým jsem poprvé tancovala, který si se mnou i přes jazykovou bariéru rozumí víc než většina mých krajanů, který mi píše ve své roztomilé angličtině emaily o fotbale. Láska vás často naučí mít ráda věci, které byste jinak bytostně nenáviděli - jako je u mě právě fotbal, mořské plody a voda.

Ale o tom zase jindy.

Ráda jsem vás poznala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Johnny | Web | 2. března 2016 v 0:24 | Reagovat

Vyzeráš na super dievča, myslím, že občas ti sem zájdem. :) Tiež som vždy chcel skúsiť maratón, ale v poslednej dobe som akosi stratil kondičku a akosi sa nemôžem prinútiť do pravidelného tréningu. :) Nemecko je pekná krajina (zatiaľ som tade šiel iba na autobuse, ale je) a do Španielska som sa zatiaľ ešte nedostal.
Španielsky princ znie veľmi romanticky. :)

2 Anna | Web | 16. března 2016 v 21:53 | Reagovat

Že by můj dvojník :)? Sama se jmenuji Anna, jak už jméno mého blogu napovídá. Miluji cizí jazyky, psaní, malbu a většinu svého života ignoruji okolní a pro mě nudný svět. Inu, určitě tu nejsem naposledy :).

3 bychristine | Web | 25. dubna 2016 v 14:55 | Reagovat

Taky jsem díky klukovi začala mít ráda fotbal a to jsem ho do té doby opravdu nesnášela, nebo spíš mi to přišlo naprosto nezajímavé. No je to pravda, když je člověk zamilovaný stávají se různé věci :)

4 - El | Web | 1. května 2016 v 22:08 | Reagovat

Musím říct, že toho máme hodně společného :) A to nejen téměř stejný věk, polohu umístění a jméno.. Mé pravé jméno je Anita, ale to je nepodstatné :) Moc pěkně ses představila a zaráží mě, jak jsem se v některých pasážích mohla ztotožnit s tebou :D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.