..........

Hledání lásky na seznamce

19. února 2016 v 20:26 | anita barrasa |  z mého života
Hledám ženu mému tátovi a nám všem hospodyni, protože od té doby, co jsme se přestěhovali zpět do Čech a žijeme spolu jen já, bratr a otec, jsem se jako jediná ženská v domě stala univerzální hospodyní, kuchařkou, uklízečkou a podsluhovačkou obou mužských. A to víte, že mě to nebaví, ve mém věku se všichni prohánějí po večírcích, chlastají po barech, holky mají na každém prstu deset kluků a já zatím neměla žádného, protože sním o svém španělském princi a navíc, jak píšu, musím pečovat o dva chlapy doma.


Samozřejmě, že o ně pečuji s láskou a není to tak, že bych sobecky chtěla hodit svoje povinnosti na cizí osobu, dělám to pro tátovo dobro. Taky jsem se do toho pustila kvůli tomu, že už jsem se nemohla dívat na to, jak se táta omezil ve svém denním programu pouze na vstávání - odchod do práce - práce - příchod z práce - vyluxování ledničky - sezení u televize - spaní. Když mu řeknu, ať dělá něco jiného, tak hned odmítá. Další důvod k tomu, abych našla nějakou ženskou, která ho vytáhne z křesla. Malovala jsem si, jak to bude lehoučké, že se to tam bude hemžit dokonalými ženami a najde se nějaká přímo dokonalá bohyně, co by s mým tátou chtěla žít.

Jednoho lednového dne jsem tedy otevřela stránky nejmenované internetové seznamky, které myslím, že všichni víme, jak vypadají, podívala se na to, co je v našem okolí k mání, vytvořila profil, kde jsem tátu vylíčila jako toho nejdokonalejšího chlapa, co vůbec může existovat. A nejednalo se vůbec o lži! Já jsem přece stále jeho malá princeznička, pro kterou je její tatínek vším. Bohužel jsem netušila, že zrovna já, ta nejhodnější princeznička, a můj ctěný bratr budeme jediný kaz v dokonalém působení tátova ctihodného profilu, protože sobecké osamělé ženušky na seznamce by nejraději měly mého tatínka jen samy pro sebe. Což takhle nebudou, protože jim budou na krku viset dva puberťáci, což chápu, že nikoho neláká, být v kůži tamějších uživatelek, budu na tom naprosto stejně. Hledám chlapa, ne děti. Pak byly zase extrémy, které nás dva braly všema deseti, ale chtěly ještě další. Když to táta uviděl, rázně zamítl. Já pochopitelně taky, mimino bych asi nesnesla, řvala bych víc než ono.

Flašinet

Nakonec se ukázalo, že se tam přeci jen nacházejí i celkem normální, prosté vesnické selky, přesně takové, jaké by si je táta představoval. Ukazovala jsem mu profily a nakonec ukázal na jednu, že by se mu líbila. To byl dokonce ochoten si s ní psát a tím pádem dělat něco jiného, než se válet u televize. Jen to se dalo považovat za úspěch.

Nakonec se domluvili na schůzce. Poprvé od doby, kdy si ještě rozuměli s mámou, jsem tátu viděla, jak se upravuje, aby udělal co nejlepší dojem. (Ani k soudu se takhle nevypravoval, ale to je z jiného soud(k)u.) Nejdřív jsem přemýšlela, že bych je pronásledovala, abych vám to tu mohla co nejlíp vylíčit, ale vzhledem ke své výšce se nikde neschovám a byla bych tam jako pěst na oko. Obr schovaný za stromem, to by byla sice možná dobrá zábava, ale když jsem terčem posměchu, tak se neznám. Takže raději ne, to by byl trapas dvojnásobný a to bych tátovi neudělala. Už tak si toho kvůli mě vytrpěl dost (a tehdy jsem nevěděla, co si ještě bude muset vytrpět).

Zůstala jsem tedy doma, dívali jsme se s bratrem doma na televizi, aby naše pohovka a křeslo nebyly tak osamělé, když tam neměly svého věčného společníka na život i na smrt, a netrpělivě čekali. Netrvalo to dlouho, v zámku zachrastily klíče a táta se celý udýchaný zjevil v kuchyni, jeho tak pečlivě upravené vlasy byly jako chmýří. Jeho první a taky poslední věta zněla: "Bože, to byl ale flašinet". (To víte, na ty si nepotrpí, měl štěstí, že mámě na začátku jejich vztahu nerozuměl ani slovo, protože neuměl německy. Pak to bylo horší.) Další den řekl, že s ukvákanou slepicí žít nechce a že to mám proklepnout. Ale pozitivní bylo, že na hledání nezanevřel. Možná ho to začalo i bavit.

Selka

O pár dní později jsem našla ženu, která na svém inzerátu přímo psala, že miluje vesnický život, děti a hledá obyčejného muže. Měla tam sice nějaké pravopisné chyby, což mě hrozně vadilo, ale táta nad tím zamhouřil oko. (Taky mívá spoustu chyb, ale naštěstí nikam nic nepíše. To by dopadlo.)

Vypadalo, že si rozumí, takže přišla schůzka č. 2. Tam se táta taky fintil, ale ne tolik, protože by selka určitě povolila, ať přijde klidně v montérkách. Táta si dělal srandu, že tam v nich opravdu půjde, ale to jsem mu rázně zamítla, tu ostudu bych cítila ještě týdny, po vesnici se to šíří rychle. Ale obavy, aby se nevrátil v montérkách a se slámou ve vlasech, mě rozhodně neopustily.

Bráchu přemohla zvědavost a tak se tátovi vydal v patách. Nakonec ale neúspěšně, protože po chvíli zmizeli na nějakém statku. Můj drahý sourozenec stvrdil, že měl poté strach, že se poté táta opravdu vrátí s vlasy splihlými, jako měla selka, kterou si stihl jen krátce prohlédnout. Popsal ji jako selku vytrženou ze středověku, která o sebe vůbec nepečovala. Divila jsem se, že můj táta hned nevzal roha, ale to přišlo později. Když už mu ta špína připadala nechutná.

Kritička

K dalšímu pokusu muselo být vedeno dlouhé přemlouvání. Jednoho dne jsem zkoušela různé ty "internetové rady" od pubertálních slečen, které o životě vědí prd, stejně jako já, ale doufala jsem v naivnost jejich rad, že by mi mohly pomoci, táta ale doufal, že už se nikdy nesetká s žádnou špindírou ani flašinetem. Byl dost skeptický, popravdě já taky, ale měla jsem v té době docela optimistické vnímání světa, takže jsem věřila a snažila se, aby se to vyvrbilo nějak šťastně. Nakonec stačilo říct hloupé "do třetice všeho dobrého" a bylo svoleno.

Podívali jsme se společně tedy na nové inzeráty a našla se tam žena, která přímo zapadala do té vysněné. Tedy vzhledově ne, to bych si ji představovala jinak, ale tátovi se líbila, měla ráda vaření a děti a žila hned ve vedlejší vesnici. O vaření psala tak skoro romanticky, až jsem se začínala těšit, až nám bude vařit, protože jestli jídlo vařila, jako ho popisovala, tak to muselo být asi dokonalé. Dokonce dokázala v mém otci vzbudit zájem o vaření, o kterém do té doby uvažoval jako o nutné činnosti zhlediska uspokojení svých základních potřeb. Teď o každém jídle básnil. Ale nepovedeně, že jsme s bráchou skoro ztratili chuť k jídlu.

Pozitivní bylo, že si s paní rozuměl. Dlouho si psali, než navrhla, aby se sešli u nás doma a táta by přichystal nějakou perfektní večeři. (V tom bych si s ní taky rozuměla. Byla naivní podobně jako já.) Pochopitelně byl táta velice nervózní, Nejdřív chtěl, abych to za něj uvařila já. Což by samozřejmě nebyla žádná výhra, navíc jsem vyhrožovala, že to pak vyzradím a to by bylo po zábavě. Tak se nakonec zvedl z křesla a šel vařit. S bráchou jsme pošetile sledovali jeho snažení. Byla to taková sváteční záležitost. Mého tátu v kuchyni neuvidíte každý den.

Přestože nebyl spokojen, nakonec všechno svoje jídlo naservíroval a snažil se působit co nejlépe. Doufal, že mu i taková zkušená kuchařka odpustí pár detailů. Když přišla, zaujatě si prohlížela náš dům, zdálo se mi, že hledala mouchy, cokoliv, co by mohla zkritizovat. Po tom, jak působila na internetu, mi hned na první pohled připadala jako posedlá fůrie.

Nemýlila jsem se. Nakonec z ní vypadlo, že vůbec nebyla tou slušnou básnířkou, co psala na seznamce, naopak to byla nějaká kritička, od které každý chlap uprchnul, jen co se sešli u jídla. A k tátově smůle, to byl i jeho případ. Nejdřív se jí snažil zalíbit, ale naštěstí pochopil, že u této ženy by stejně štěstí nenašel.

Smůla tedy přišla i do třetice.

Vyjde to příště? Má cenu to ještě zkoušet?
Dá se najít láska i na seznamce?

Tyhle otázky si teď pokládám já i táta. Možná to ještě zkusíme, možná ne. Každopádně teď hledáme v nejbližším okolí. Jestli se nějaká najde, uvidí se. Možná bychom neměli hledat, ale nechat tomu volný průběh. Třeba najednou přijde nějaká, která zavalí křeslo u televizoru jako lavina.

A všichni objevíme nový směr a nový impuls.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 - El | Web | 2. května 2016 v 17:36 | Reagovat

Panejo.:D:) Přiznám se, pročítám tvé články, které se mi opravdu líbí - jsou čtivé a takové prefesionální. :) Abych byla upřímná, já moc seznamkám neholduji, na žádnou jsem nikdy nevlezla a dokonce jsem ani neměla facebook. Moji rodiče a všichni známí a rodinní příslušníci jsou svoji už od kolika let. Je to takový pravidlo, jak se nad tím teď zamýšlím..:D Takže těžko ti poradit.:) Ale myslím si, že přes seznamku to klapne málo kdy... zkuste tomu dát volný průběh.. Co se má stát, se stane. ;)

2 Julie Françoise | Web | 12. září 2016 v 14:13 | Reagovat

No nazdar, některým těm scénám jsem se musela smát, i když chápu, že vám asi moc do smíchu není. Co se seznamek týče, sama jsem na ně zanevřela. Když mi totiž bylo zhruba tolik, co dnes tobě, narazila jsem na nich na pár dost solidních pošuků. Tehdy jsem se zařekla, že nikdy víc - a pak jsem se naštěstí seznámila klasicky na studentském večírku.
Ale přítel má pár spolužaček, které si přes seznamku partnera našly - a už jsou šťastně vdané, takže to nejspíš i jde :-) Jinými slovy, neházejte flintu do žita :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.